Tenká červená linie
František Vrba je náš pravidelný host, básník a fotograf brázdící spodní proudy imaginace. Můžete ho znát i z projektu Na Pokraji. Dnes nás vezme na tichý výlet do světa fotografiky.
-naty-
O radosti
Dnes představujeme Pavla Hinka, který má rád spojení poezie a fotografie. Ten okamžik
kdy se mysl zastaví a to, co vidí vně sebe, je způsob, jak nahlíží to, co je uvnitř něj. A naopak.Číst dále »O radosti
Popeláři v Juliáně
„Jako dítě jsem si myslel, že se nemusí mejt.“ To si o popelářích jako malý kluk myslel Vláďa Hudeček, autor výstavy fotografií z cyklu Popeláři, která se koná do konce… Číst dále »Popeláři v Juliáně
Podzimní setkání
Tentokrát se v Lyrice opět po čase setkáme se Zdeňkem Kamrlou, respektive s jeho verši. Stálí návštěvníci AFUKu ho dobře znají. Ti, co ho neznají, si můžou přečíst rozhovor, který… Číst dále »Podzimní setkání
Pražští otužilci
Máme tu horké léto a tak přinášíme pro ochlazení fotografie z už poměrně známé série fotografa Jana Jirkovského. Jako bonus k fotografii přidáváme i představení autora jeho vlastními slovy. … Číst dále »Pražští otužilci
Poaltánkový Pondělník
Hlavou mi zní slova: „Taky by sis mohla napsat něco sama“. Vláďa Hudeček má recht. Dřív byl Pondělník pravidelnou tečkou za uplnulým týdnem a moc jsem si jeho psaní užívala.… Číst dále »Poaltánkový Pondělník
Altánek o-žije s AFUKem
Výstava AFUKu, která měla proběhnout loni na podzim v Dobšicích, nese příznačný název Nestřety. Trpělivost nás všechny testuje už přes rok, ale nadšení a naději nesmí nic zahubit. Vernisáž se… Číst dále »Altánek o-žije s AFUKem
Klepače
Když jsem byl malý, na našem sídlišti byly klepače všude. A byly součástí našich životů.Číst dále »Klepače
Doublehaiku uschlého listu
Vláďa Hudeček a pozvánka do bubliny…či do hnízda? * jsem jen uschlý list uprostřed toho všeho ve své bublině pár snů z ptačích hnízd oka vypíchnutého zbylo uvnitř mě … Číst dále »Doublehaiku uschlého listu
Zavřeno – Otevřeno – Zavřeno – Zrušeno
Fotostory Štěpánky B. Tečky. Snad se tři tečky promění v nové začátky.
Už víc jak rok tu máme „dobu covidovou“. Chodím po našem maloměstě a vidím, jak se změnilo. Tam, kde dřív na mě s úsměvem kývaly známé prodavačky mnohdy koukají jen oči za rouškami anebo visí cedule. Obchůdky, kavárny, které patřily ke koloritu města třeba i desítky let jsou prázné, zavřené, některé už napořád, z některých se staly výdejny e-shopů.
a figuríny ve výlohách žijí své vlastní životy…
První jarní den
Jak vítá jaro František Vrba? Se svou múzou, jak jinak. * roztáhnu závěsy z těžkého sametu pár ptačích mrtvolek do kamen nametu olíznu ucho té, co napůl ještě… Číst dále »První jarní den
Na slávu nikdo už nevěří
Lyrické pábení Vládi Hudečka. * na slávu nikdo už nevěří sláva má hodnotu pápěří ten kdo dnes plamenem hoří je zítra jen kapkou v moři