Nedávno jsme si v Lyrice prostřednictvím veršů a fotografií Františka Vrby a Jiřího Trnky představili fotoblog Na Pokraji, který spolu založili, a na který zvou i další vystavující.
Jednou z nich je Bára Nebeská …
Viděti dotykem poslední vlásek plující prsty nitrem hlavy
elektrizující až ke spánku beze snů, s vůní, o které se nemluví
jen vnímá na povrchu lepkavé kůže
otisky živého na neživém
nataženou paží do prostoru vtěsnaného do koutku tak velkého
že se vejde do úsměvu očí
nevinných těkavých
beze slov šeptajících s rukou pod hlavou
kdyby cokoliv, řekni…
a neboj se…
… si usmyslila, že lidské tělo je krajina, kterou prozkoumá do nejmenších detailů, někdy až nepřípadných, nalézá neobvyklou a jemně erotickou krásu tam, kde jiní vidí jen obyčejnou nahotu. Zabývá se výtvarnou fotografií a nejraději má rozmazané fleky, proto se svým aparátem neustále šermuje, vzbuzuje pozornost kolemjdoucích a v krajních případech je i děsí povinnou (a mnohdy nechtěnou) účastí na snímcích.
Fotografovat se nikdy nenaučila, ani nemusí, protože vše za ní udělá zvláštní intuice, které nikdo nerozumí a není možno ji zprostředkovat. Její schopnosti pramení z vrozené paličatosti, kdy trpělivě odmítala, že to dělá blbě, a trvala si zarputile na svém.
(napsal Martin Dobeš, kolega Báry z fotoklubu Faun a NaPokraji)
Odkaz na FB stránky Báry