Jako děcko měla sen, že namaluje krajinu osvícenou měsícem. Štěpánka B. Tečka a její Lyrika.
A vítr zavál
do pantlí svatebních mých…
..tak dávno tomu…
Štěpánka B. Tečka
Jako děcko jsem měla sen (vážně se mi o tom zdávalo), že namaluju OBRAZ – krajinu osvícenou měsícem. Kreslila jsem pořád, ale mé pokusy tak nějak nedopadly. Pak jsem taky byla vždycky tak trochu grafomanka, psala pořád a o všem… mimo jiné i BÁSNĚ (no, fakt jsem si to myslela) a do toho jsem furt četla, vlastně všechno, co mi přišlo pod ruku (třeba i HAIKU).
Po letech jsem zjistila, že „kreslit“ se dá i foťákem a tak kreslím … pořád… a věřím, že jednou přijde i ten můj OBRAZ a píšu, ale už míň. A když se objevil člověk, který mi vrátil vzpomínky na mé BÁSNĚNÍ a začal mi posílat svá oblíbená HAIKU, tak to celé najednou „cvaklo“.
Pozn. na okraj – nebo pod okraj: pro grafomanku je to docela výzva, vyjádřit se v tak málo slovech.
A ještě jedna pozn.: nejlepší HAIKU chodí „samy“, když je člověk pustí.
Odkaz na FB stránky autorky a PhotoExtract