Včely vylétají z úlů a spokojení zájemci o klasickou fotografii odcházejí z jeho kurzů.
Včely mu za jeho péči a lásku přinášejí nejen sladký med, ale i poznání síly a krásy jejich společenství. Lidé mu přinášejí pozitivní zpětnou vazbu, když se po čase ozvou se zprávou, jak pokračují a vytvářejí se.
Má rád přírodu a lidi, které nejraději zachycuje v neinscenovaných situacích. Těžko popisuje své pocity při focení, ale jakmile jsou nepříjemné, odkládá aparát na neurčito. Fotografie mu přináší nadhled a svobodu a on na oplátku přináší fotografii mezi lidi. Muž, jenž vytváří svou prací společenství lidí tvořivých – fotograf a včelař Miroslav Pokorný v dnešním Donaha.
Jaká byla tvá cesta k umění ?
Zřejmě jakási touha vyjádřit se jinak, než-li slovem.. Dříve to u mne byla spíše hudba, v posledních letech převážně fotografie a grafika.
Jakému žánru se věnuješ, z jakého důvodu?
Nejvíc mě zajímá portrétní fotografie, krajina, okrajově fotografie dokumentární, či zátiší. Na tom všem mne asi nejvíc baví přirozené, neinscenované situace a záběry..Asi jednoduše proto, že mám rád lidi i přírodu a rád to všechno ostatním prezentuji svým jedinečným způsobem.
Co ti to, co děláš, dává či bere?
To, co v současné době dělám, mi dává nové příležitosti, přátele, zkušenosti, radost, nadhled a určitou svobodu. Bezpochyby mi to bere především spoustu času a finančních prostředků.
Jaké pocity prožíváš při tvorbě?
Těžko popsatelné. Převážně ale pocity příjemné. Pokud tomu tak není, ihned s tvorbou končím, odkládám na neurčito.
Kdo, či co, je tvojí múzou?
To vážně netuším (úsměv).
Jaký je tvůj cíl, sen, přání ?
Dělat především to co mě baví, zároveň se tím živit a ideálně by tato činnost měla nějakým způsobem ještě pomáhat dalším lidem.
Myslím, že v mnohém se ti tvá přání plní s projektem “ Vytvořme se“, je tomu tak?
Ano. Vše okolo projektu Vytvořme.se začalo v době, kdy mne velmi lákalo se vymanit z desetiletého kolotoče nepříliš příjemných povinností okolo stávajícího zaměstnání. Řekl jsem si sám pro sebe, co by mne tak asi mohlo vnitřně naplňovat a v ideální případě i živit. Jelikož mne již nějaká léta bavila klasická fotografie, foto procesy i včelaření, volba byla jasná. Formu a některé další náležitosti mi pomohl vymyslet kamarád Leoš Stehlík.
Jako největší motivaci v pokračování, přestože mne zatím projekt neživí, je především řada spokojených účastníků kurzů a dílen, které ta zkušenost tak nakopla, že si zařizují vlastní temné komory, vyrábí dřevěné kamery na kolodiový proces, či zařizují vlastní včelnice (úsměv). Když mi občas někdo po roce, či víc zavolá a poděkuje, že jsem jim dal tuto první osobní zkušenost a v činnosti pokračuji, neuvěřitelně mě to nakopne k další činnosti v projektu.
Úspěchem projektu je kromě již zmiňovaných skvělých referencí klientů také zájem Českokrumlovského fotoateliéru a muzea Seidel o naše workshopy i jiné podobné spolupráce, které zde zatím nechci zmiňovat. Vše má svůj čas.
O tom, co je potřeba zlepšit, se většinou dozvím okamžitě při kurzech od kurzistů a snažím se na tyto podněty reagovat co nejdříve. Co je třeba ale určitě zlepšit, je celkové povědomí o projektu.
Míro přeji dobré světlo ve všem co konáš pro sebe i ostatní!
Zde se dozvíte více o projektech Míry Pokorného:
Foto: Míra Pokorný
Portrét: Gabriela Kolčavová