Něžné slovní hrátky a vnitřní svět Lucie Janíkové.

Na klavír Tvých zad, položím své dlaně,

kdyby venku tisíc mužů, nemyslívám na ně.

Kdybych pravá křídla měla, nikam bych už neletěla,

U Tvých nohou ležela, za ruku tě držela …

Zavírám svá víčka a uvnitř mne svíčka,

Hoří, plane, milý pane …

*

Na klavir tvych zad

*

Chci být Loutnou, kusem dřeva, tou,

jež tvůj hlas v duši hledá …

Být Tvá řeka s hladinou,

s pocity, jež neminou …

Pro Tvé dlaně na mé kůži v ústech měkkou rudou růži.

Ostré trny, úsměv srny …

Rozpustím si svoji duši,

Bílé perly krku sluší …

Na Tvůj klín se schoulím tiše,

noční motýl létá v břiše.

_

Text a foto: Lucie Janíková