Něžné slovní hrátky a vnitřní svět Lucie Janíkové.
–
Na klavír Tvých zad, položím své dlaně,
kdyby venku tisíc mužů, nemyslívám na ně.
Kdybych pravá křídla měla, nikam bych už neletěla,
U Tvých nohou ležela, za ruku tě držela …
Zavírám svá víčka a uvnitř mne svíčka,
Hoří, plane, milý pane …
*
*
Chci být Loutnou, kusem dřeva, tou,
jež tvůj hlas v duši hledá …
Být Tvá řeka s hladinou,
s pocity, jež neminou …
Pro Tvé dlaně na mé kůži v ústech měkkou rudou růži.
Ostré trny, úsměv srny …
Rozpustím si svoji duši,
Bílé perly krku sluší …
Na Tvůj klín se schoulím tiše,
noční motýl létá v břiše.
_
Text a foto: Lucie Janíková