Dvě malé velké básně  jedné velmi líné příznivkyně fotografie s krásně krásným abstraktním viděním.

 

1a

Jen máchnu svou temnou perutí

a pak v zrcadlech sálů baletních

odrazí se tanec

černých labutí

 

2a

Cestou vzhůru se ohlédnu

za tím co je dole

jako malý princ zasadím svou růži

a beztíži podlehnu

 

Hana Kučerová

profilovkaNejsem fotograf. Sama sebe bych definovala jako velmi líného příznivce fotografie. Má lenost se začala markantně projevovat se zakoupením prvního „chytrého“ telefonu, který byl, dle mého zjištění, chytrý hlavně v tom, že uměl fotit.

Pro mě v té chvíli nastalo období, kdy s sebou nemusím tahat objemnou a těžkou zrcadlovku a, nedej bože, se trápit s analogem a vyvoláváním fotek. Zároveň s leností jsem asi našla podstatu toho, co chci fotit. A tím je abstrakt přesahující do grafiky. Od malička jsem ráda malovala a focení byl takový přirozený přechod k výtvarnému vyjádření se pomocí jiné techniky. Většina mých „fotografik“ je pořízena mobilním telefonem, kdy jen tak tiše sedím a čekám, až za mnou světlo přijde samo a začne čarovat.