Z ulice projdete průchodem na dvorek, po schodech směrem dolů  do suterénu domu a ocitnete se v netradiční galerii Art – residence Zahradník. Majitel, kurátor, fotograf, malý velký muž Dmitry Rubinshteyn nás vítá ve svém království, jehož dveře jsou otevřeny všem zájemcům o umění.

_

 

Krok správným směrem:   Art – residence Zahradník

 

Pocházíš z Moskvy, což není až tak za humny, co se událo ve tvém životě, že tvé kroky vedly do centra Prahy,  abys v bývalém sklepě vytvořil galerii?

 

„V roce 2012 se mi v hlavě zrodil nápad uskutečnit velký umělecký projekt v České republice. K jeho realizaci bylo třeba několik let, neboť jsou zapotřebí celoroční fotografické práce. Bylo zcela nezbytné najít místo, kde budu moct pracovat – laboratoř, dílnu, ateliér atd. Podařilo se mi najít sklepní prostor v centru Prahy, který mi zcela vyhovoval. Práce začala, fotografování šlo dobře, materiál se shromažďoval. Rozloha sklepa dovolovala spojit pracovní plochu s tou výstavní, a tak jsem se rozhodl pořádat výstavy, které jsou pro mě zajímavé.

První výstava byla zkušební, neboť jsem chtěl pocítit samotný prostor, porozumět tomu, jak s ním pracovat a jak ho upravovat. Svoji podporou a radami mi velmi pomohl můj kolega Anton Olšvang. Věc se má tak, že můj vztah k výstavám je stejný jako k jednotlivým dílům. Jakákoliv výstava je samostatná autorská výpověď na určité téma – odpověď na otázky, které si autor sám sobě klade a chce se o ně podělit s divákem. Pro umělce je dialog nezbytný, a proto jsem vyzdobil galerii svými novějšími pracemi i těmi odleželými. Jako účastníka pro první výstavu jsem pozval svého dobrého přítele Antona Ekimova a představili jsme náš společný a celkem starý projekt věnovaný tvorbě Andreje Tarkovského. Celá výstava nesla název „Čas pod nebem“. Samotná výstava sice neměla široký ohlas a nebylo se podívat mnoho lidí, ale nepochybně se povedla a dovolila z toho vyvodit jisté závěry. Pochopil jsem, že výstavní prostor může existovat. Paralelně s mými pracemi můžu zvát i jiné autory, malíře, fotografy, kteří zde prezentují své série, projekty, kolekce, knihy a jiné materiály. A tak se zrodil nápad vytvořit Art – residenci Zahradník na základech mé dílny.“

gallery

Obdivuji lidi, co jsou zapálení pro věc, dokážou se nadchnout a  k tomu mají  důležitou schopnost dotáhnout  věci do zdárného konce. Tobě se zjevně podařilo nemalým úsilím ze sklepních prostor, které jsi ponechal v jejich surové podobě, ne na škodu věci, vybudovat tento multifunkční prostor. Můžeš nás seznámit,  s kým se zde mohli návštěvníci již  potkat?

 

„Pro mě, jako pro fotografa, jsou velmi zajímavé a blízké různé historické fotografické techniky, jimiž jsou jedny z prvních procesů v historii fotografie – slaný kopírovací proces, kyanotypie, albumin, fotografování na skleněné destičky za pomoci mokrého kolodiového procesu. Taktéž i starší techniky – platino – palladiový tisk, gravírování fotografií a samozřejmě klasický černobílý želatino-stříbrný tisk. Všeobecně všechny způsoby, kterými autor za pomocí vlastních rukou vytváří svá díla, mi přijdou zajímavé.

A právě proto jsem do Art – residence pozval sedm českých fotografů – Olgu Straníkovou, Rasťo Čambála, Ondřeje Janů, Rostislava Kramského, Martinu Dankovou, Kateřinu Bukolskou a Michaelu Pospíšilovou –  jejichž tvorba je mi velmi blízká. Díky tomu vznikla výstava „Pozdní sběr“, kde autoři ukázali, nakolik je používání těchto starých technik rozmanité a tvůrčí, a jak funguji v současném umění.

 „Později jsem zatoužil po tom rozšířit si obzory a vyzkoušet úplně nové úrovně, které se týkají fotografie. K tomuto mi velmi dopomohl Martin Wágner, se kterým jsme spolu připravili a udělali výstavu devíti českých fotografů – dokumentaristů, kteří v průběhu mnoha let uskutečňovali své fotografické projekty v Rusku. Dva měsíce trvala výstava “ Viděno devíti. Fotografie z Ruska”, které se zúčastnili: Karel Cudlín, Lubomír Kotek, Dana Kyndrová, Josef Moucha, Tomáš Rasl, Andrej Reiser, Jindřich Štreit, Jan Vermouzek a Martin Wagner. Na jedné straně, pro mě jako pro Rusa, bylo velmi zajímavé podívat se na svoji zemi očima českých fotografů a na straně druhé ukázat na stěnách galerie dobrou výstavu. Vše se vydařilo, a dokonce na podzim tohoto roku výstava poputuje do Moskvy. Díky tomu ze Zahradník dostává do mezinárodní arény, z čehož mám velikou radost.

Právě díky těmto třem výstavám jsem pochopil, že svojí dílnu nemusím nutně používat jenom pro práci, ale zároveň může sloužit k uměleckému výzkumu. Ukázalo se, že je zde možnost ponořit se a osvojit si nejrůznější umělecké směry. Nedávno zde proběhla výstava designera plakátů Petra Bankova, dále plánujeme udělat výstavu české grafiky. Zcela připouštím malířské, sochařské, multimediální, jak klasické tak i ultramoderní projekty. Hlavní je zájem a kvalita.“

V kontrastu  k dnešnímu fenoménu Selfie jsem uspořádal výstavu s totožným jménem, ale obsahem na hony vzdáleném od cvaků z mobilu. Jednalo se o autoportréty, které autorky a jeden autor zpracovali klasickými postupy jako je polaroid, klasická černobílá fotografie, digitální tvorba, kyanotypie či olejotisk. Výstava  obsahovala díla 9 fotografů z České republiky, Slovenské republiky, Ruska, Německa a Ameriky.
Vystavovali tito autoři: Olesja Agafonova, Nina Ai-Artyan, Kateřina Bukolská, Grigorij Burcev, Evla Vlašičová, Viki Kollerová, Mariya Pleshkova, Agafia Polynchuk, Alyona Surikot.

dmitry

Sám se jako fotograf věnuješ klasické fotografii, kolodiovému procesu, kyanotypii a ostatním alternativním technikám. Funguješ zde též v roli učitele, který se nezdráhá podělit se o své zkušenosti s ostatními?

 

„Součastně s rozšířením mé dílny o galerii se zde zrodil nápad o vytvoření vzdělávacího centra. Nejen já, ale i jiní fotografové a malíři zde periodicky pořádají různá setkání. Jsou jimi různé workshopy, přednášky, promítání s autorským komentářem a  praktické semináře, ve kterých si účastníci dělají vlastní výtvory v té technice, která se zrovna vyučuje nebo i v jiné.

Do galerie přicházejí opravdu velmi různí a odlišní lidé, kteří se zajímají, poslouchají, zkoušejí. Jsou to jak skupiny studentů, tak i zcela zkušení fotografové, kteří mají zájem o to něco změnit ve své tvorbě, získat nové vědomosti. Též přicházejí nadšenci nebo milovníci fotografie, jež přestala uspokojovat ta kvalita ztvárnění, kterou jim poskytuje jejich “cvakátko”. Někdy ukazujeme natolik uchvacující věci, že to zajímá i ty lidi, kteří mají k umění daleko. Je krásné, zajímavé a velmi příjemné se o to podělit s ostatními lidmi.“

 

Máš zpětnou vazbu, zda zájemci o kreativní dílny, které se zde čas od času pořádají, jsou i úplní začátečníci v oblasti fotografování, a právě zde u tebe je to první seznámení s červeným světlem a vůní chemikálií, anebo převažují zkušenější lidé, co jen zkouší alternativní techniky pro oživení své tvorby?

 

„Myslím, že na úrovni nezáleží, neboť každý, kdo si to přeje, může přijít a zkusit si udělat vlastní dílo. Hlavní je, že každý má možnost naučit se něco nového a tím získává možnost tyto nové znalosti použít ve vlastní tvorbě, což shledávám nesmírně důležitým. Možnost uvidět dílnu malíře nebo fotografa, zkusit si v ní pracovat, něco vytvořit, vidět cíl – v tomto případě vystavená díla na stěnách, která se tam nacházejí. Zdá se mi to jako překrásný umělecký stimul.“

 

Co ti dává fotografování a  čím tě naplňuje chod galerie? Jsou pocity z obou činností zcela rozdílné, podobné, totožné či vzájemně propojené, jak by jsi to pojmenoval?

 

„Jakákoliv výstava je tvůrčí projekt, který stojí za to být posuzován jako jednotlivé dílo, jako samostatná autorská výpověď. Pro vytvoření jednotlivého díla, jeho prezentaci nebo uskutečnění semináře, kde je ukázáno, jak dané dílo vznikalo, se spotřebuje přibližně stejné množství sil a energie. Hlavní je do všech těchto činností vkládat duši, dělat to dobře, se zápalem a kvalitně. Neboť to pocíti ostatní. I tento přístup pomáhá posouvat se vpřed a s každým dalším pokusem se zlepšovat a zlepšovat. To platí jak pro diváka, tak i pro samotného autora.“

 

Člověk by měl žít přítomným okamžikem a tak nám prosím prozraď, co právě v galerii probíhá a na co se můžeme těšit v brzké době ?

 

V současné době máte příležitost vidět do 9. listopadu  grafické práce Pavla Hlavatého „Amacord – Vzpomínám“, jejíž součástí je segment výstavy „Protestkresby 68“, za níž autor putoval do vězení. Všechny výstavní čtvrtky se s tímto fenomenálním umělcem můžete osobně setkat a pohovořit.

Poté zde poskytneme prostor dobročinné výstavě Cesta domů s Afukem, kterou pořádá Afuk.cz s občanským sdružením Cesta domů, kdy od 12.listopadu bude probíhat prodejní výstava s cílem podpořit činnost občanského  sdružení Cesta domů, které se věnuje pomoci umírajícím a jejich blízkým. Zakoupením fotografií, které poskytli dárci, podpoříte nesmírně důležitou a bohulibou činnost občanského sdružení Cesta domů.

 

Je něco, co se ti ještě nepodařilo v tomto prostoru zrealizovat a přesto si myšlenku na to uchováváš živou s vizí obohatit už tak dost pestrý život v Art-residenci Zahradník?

 

“Rozhodně. Cesta ke hvězdám vede přes obtíže, jakýkoliv úspěch vede přes množství těžkostí a problémů. Ale to je v pořádku, tak to prostě je. Jakmile se všechny těžkosti překonají, ve výsledku zbude jen skvělá práce, která byla dělána s láskou, a to je důležité. Teď se podařilo shromáždit silnou, energickou a iniciativní skupinu lidí kolem Zahradníka. Je zajímavé a příjemné s nimi spolupracovat. Objevilo se spoustu nových nápadů a plánů a doufáme, že nikdo nebude zklamán.“

 

Děkuji ti za rozhovor a  přeji ti za sebe i Afuk.cz dobré světlo, dostatek tvůrčí energie  a  mnoho spokojených návštěvníků v Art – residenci Zahradník !

 

Rozhovor připravila: Kateřina Bukolská
Překlad: Olesja Agafonova

_

do 9.11. Pavel Hlavatý „Amarcord-Vzpomínám“
12.11.slavnostní vernisáž Cesta domů s Afukem