Léto už je vlastně tady a tak se s jarem na AFUKu definitivně rozloučíme triptychem Františka Vrby, pokorného básníka života.

 

I.

ještě snad na podzim měl jsem ji za malou

za něžný obrázek nějaké svaté

(dnes začlo jaro – mé třicáté páté…)

olízla horní ret a řekla Za málo

mimoděk… jak kdyby dopila latté

 

 

II.

noc jako holka s dlouhým nožem

mi nahá sedá u rohože

a každým jarem se sem vrací

démoni mých deviací

 

to kdybys přišla… jenom Ty

vyvrátíš mě z tý nicoty

oddělíš od plev dobrý zrna

milostiplná… Milostiplná

 

III.

když Eva umřela… pobil všechny voly

a stádo ovcí rozehnal po lese

vypustil z klecí do kvetoucích polí

všechny svý krásný letitý obsese

 

Více o autorovi zde.