Lovci mlh či bouřek, krajinkáři a zejména takzvaní ‚potůčkáři‘ platí v očích mnohých fotografů za samotáře, podivíny nebo dokonce za kýčaře. Možná je jejich vodní vášeň jen nepochopena. Vždyť z vody jsme se vynořili, evolučně i ontogeneticky, a ze tří čtvrtin se z ní sestáváme. Voda je živel, který uhasí ve vteřině žízeň i oheň. Živel, který je doslova ve svém živlu, když může kapat, proudit, obtékat. Živel, který neumíme zkrotit, pouze se dokážeme naladit na jeho vlnu a plynout s ním.
Dvakrát nevstoupíš do stejné …
Řeka Žirovnice u Kamenného Malíkova se jako had kroutí Čertovým údolím. Místo šupin se na jejím povrchu blýskají plešky valounků, na nichž stojí zkamenělí bezrucí mužíci v pozoru. Koho stráží tito kamenní Malíci? Žasnoucí turisté hledají stopy zaschlého Kanagonu. Užaslí fotografové za rozbřesku rozkládají na břehu stativy …
Řeka Kamenice se jako ještěr valí Josefodolským údolím. Vyplazuje na lidi kameniska a nestoudně odhaluje oblé tvary balvanů. Průzračné tůňky lákají rozpálená lýtka, jež jsou po chvíli pobodaná tisíci mrazivými žihadly. Zchvácení turisté ulehají na vyhřáté plošiny a překřikují zurčící říčku. Uchvácená fotografka se kdesi v tichu noří do podvodního světa …
Řeka odpočívá v zátoce a hladová bosá chodidla fotografovy ženy ji opatrně ochutnávají, nejdřív palec olízne hladinu, pak se zaboří celá ploska, potom nárt, nakonec vodní ústa spolknou opálená kolena … Každý z nás někdy zatouží znovu vstoupit do bezpečí vodního lůna. Někdo se noří doopravdy, potůčkáři tam vstupují zpoza dvířek svých objektivů.
_
Text: Naty Stehlíková
Foto: Kateřina Bukolská (lith-print, Kamenný Malíkov a Josefův Důl)