Dnešní pondělník bude o obrazech, symbolech a (ne)živých opeřencích …
Začalo to nevinně – Ďurovým triptichem „Vrány“.
(Co se asi honí hlavou mlsným ptákům z Budapeště?)
Ve čtvrtek přiletěl do Fotostory nádherný racek od Renáty Černayové. Na chvíli odletěl, aby se mohl vrátit již brzy s básní na křídlech …
Můj ptačí harém se brzy začal plnit dalšími krásnými, leč neživými opeřenci. Bělostně alabastroví, odpočívali „s očima upřenýma nahoru“ na mramorových náhrobcích porostlých břečťanem. Procházela jsem se po Olšanských hřbitovech a najednou na mě začali vykukovat ze všech koutů.
„Cvak! Cvak!“, plížím se mezi hroby jako voyer. Konečně inspirace pro téma do projektu „52 týždňov“!
Ten samý den, výstava Orbis pictus 6 x 60° v Trafo Gallery. Opět ten známý odér pana Hitchcocka (další pták…tentokrát kohout…ve jméně). Malby plné symbolů, chladná, téměř hororová atmosféra strohých prostor galerie. Prohlížím si první obraz na zdi. A jéje. Vedle nahého dámského pozadí na mě hledí mlsná sojka.
Ve vedlejší místnosti se „ptačí kruh“ uzavírá obřím holubím triptichem od Jonáše Czesaného.
Trochu vyděšeně doma googluju, co znamená „ptáka viděti“. Ufff. Ptáci prý symbolizují představivost, myšlenky a nápady. Jsou rovněž symbolem duše a svobody. Kéž se nám zjevují často a nejen ve snech.