Eli Broad jednou řekl, že civilizace zůstanou v paměti ne pro své politiky, bankéře či právníky ale pro svou kulturu. Představuju si umění jako takovou neviditelnou světelnou síť, která se nad námi nenápadně vznáší a čeká, koho polapí. Stačí chvilka nepozornosti, kdy si člověk ‚ulítne‘ a zmizí mimo realitu, a nebeský rybář už ho má. Rybička lapá po dechu, prožívá tvůrčí muka, ale po nějaké době vyklouzne zpět do hejna. Co se vlastně děje v síti? Kdo ví, možná napojení, jiskření, proudění … no a my lidé tomu říkáme umění.

Nemyslím, že talent, genialitu a tvůrčí vlohy si lze přivlastnit. Je to dar, pozvánka a výzva ke hře. Zbytek je na nás … jak budeme hrát, podle jakých pravidel a jak moc budeme ochotni tento dar sdílet s ostatními. Moře i nebe jsou modré a svoboda se snoubí s pokorou. Ať už se budeme v příštím roce nořit nebo vznášet, přeju nám odvážné začátky, dobrý vítr do plachet a bezpečná přistání!

Grafika: Katy Bukolská