Žena bez velkých ambic a muž, jenž drtil kola. Dva lidé, které spojovala láska k fotografii. Výročí její smrti a jeho příchodu na svět připomíná v rubrice Donaha Kateřina Bukolská.

Každý si vysvětluje  setkání s ostatními lidmi na naší cestě životem jinak, jedni říkají osud, karma,  jiní věří v náhodu či chaos všeho. Setkání se mohou jevit v přítomném okamžiku bolestivě, radostně, mohou nás překvapit souzněním či naopak naprostou nesourodostí povah zúčastněných. S odstupem času si dokážeme dát věci do souvislostí, porozumět a přijmout dar našich vzájemných křižovatek. Naše setkání mohou být osobní či prostřednictvím knih, vyprávění, obrazů, hudby … skrze umění. Zasáhne nás myšlenka, slovo, barva, tón, vůně, pohyb, dotek … to vše a mnoho jiného mohou být a jsou naše setkání s ostatními a se sebou samými.

Dva lidé, na různých místech, v odlišném čase a přesto se jejich cesty protnuly, spojilo je umění – fotografie.

Před třemi dny to bylo šest let od odchodu Anny Fárové, historičky a  teoretičky umění se specializací na dějiny a kritiku umělecké fotografie. Tato žena mezi prvními psala o fotografii jako o vysokém umění a představila světu velikány české fotografie. Napsala řadu knih o našich i zahraničních umělcích, mezi nimiž je i monografie Františka Drtikola,  jehož 133. výročí narození si za dva dny připomeneme.

Tichou vzpomínku si zaslouží žena jejímž uměním bylo ukázat a uchovat umění ostatních, stejně jako muž jehož umění stálo za uchování a ukázání se světu napříč časem.

Anna Fárová  „Nemám velké ambice, jen dělat svou práci dobře, pro dílo a autora.“

511543-img-anna-farova

 

 

Anna Fárová (1.6. 1928, Paříž – 27. 2 2010 Jindřichův Hradec) byla česko-francouzská historička umění. Vystudovala francouzské gymnázium v Praze a dějiny umění a estetiky na Filosofické fakultě UK. Pořádala výstavy českých i zahraničních fotografů doma i ve světě a psala fotografické monografie. Napsala řadu knih o významných českých i zahraničních umělcích, obzvláště známé jsou její monografie o Henri Cartier-Bressonovi a Robertu Capovi. Zpracovala dílo Františka Drtikola a zejména vydala výbor z díla Josefa Sudka, jehož autorská práva získala od umělce odkazem.

*

František Drtikol  „Jmenuji se Drtikol. Drtil jsem kola, která mě svírala. Jsem fotograf. Fotografoval jsem světlem. Píši do duší lidem světlem poznání.“

1085588-517641

 

 

František Drtikol (3.3. 1883 Příbram – 13.1. 1961 Praha) byl český fotograf tvořící v letech 1901 až 1935, příležitostně se věnoval i grafice a překladatelství. Proslavil se zejména svými portréty a akty ve stylu pozdní secese, později ovlivněné kubisticko-futuristickými prvky. Je řazen k nejúspěšnějším českým klasikům fotografie aktu všech dob. Je znám také svou duchovní praxí východních učení, především buddhismu a je označován za patriarchu českého buddhismu.

zdroj CV : wikipedie

zdroj foto:ČTK

úvodní foto: Katy Bukolská