Občas mi někdo napíše, zavolá, nebo jinak se mnou vejde v kontakt a ptá se: „Jak se můžeme stát členem AFUKu?“ Nebo „Jak mohu ukončit členství?“ Říkám doma své ženě: „Naty, oni se pořád chtějí sdružovat, do něčeho vstupovat, později vystupovat. Jakej to má smysl, vždyť jsme internetovej deník, ne nějakej fotoklub!“ Odpoví mi: „Proč se rozčiluješ, tak o tom napiš Pondělník“.
Došlo mi, jaký obrovský kus cesty jsme za rok „nové podoby“ existence AFUK.CZ ušli. To prastaré uzavřené fórum pro pár přátel, kteří potřebují komunikovat na dálku mezi různými místy na Slovensku a v ČR, kde se za zavřenými dveřmi dohadují o tom či onom, to je přežitek, minulost! To není to podstatné.
Co je podstatné? Například na výzvu Dialogy zveřejněnou v deníku a na facebookových stránkách se přihlásilo přes 30 účastníků. Na fóru si informaci o projektu Dialogy sotva kdo přečetl. Život je jinde, přátelé, zní mi hlavou.
Je to pár dní, co mi kdosi do fóra napsal „chci ukončit členství“. Našel jsem to se zpožděním více než dvanácti hodin, kdy tuto informaci správci fóra už chtěli smazat. Nevěnoval jsem tomu pozornost.
Deník jsme. Samizdat. Magazín. Médium internetové. Časopis. Jen ne klub.
A hlavně, nemáme žádné členství nebo nečlenství. Není AFUK vnitřní a vnější, veřejný a uzavřený.
Je jen AFUK.CZ