Poslední lednový večer jsem strávila V Jámě u Zahradníka vychutnáváním Pozdního sběru. Podle velkých počátečních písmen naturelně znějících slov je vám asi jasné, že jsem nebyla v žádném zahradnictví. Na dernisáži výstavy Pozdní sběr v nedávno otevřené art-residenci Zahradník jsem měla možnost poprvé a zároveň naposledy spatřit pohromadě vyzrálé plody práce 7 originálních autorů využívajících historické fotografické techniky.

Z vystavených děl je cítit láska k řemeslu, odvaha experimentovat a chuť hrát si, ale také poctivost, trpělivost a především vyzrálost „pozdního sběru“.

1618622_576359869112755_769744876_nLákadlem pro návštěvníky této podzemní galerie jsou kromě kvalitních fotografií i punkově vyhlížející prostory – několik místností (zřejmě bývalých sklepů) s drolící se vlhkou omítkou a sem tam trčícím drátem. Jedna z místností slouží jako mini muzeum s ukázkami historických přístrojů a technik. Adresa V Jámě nemůže být příhodnější. Jako by člověk sestoupil z historického centra do moderního podzemí. To však neubírá prostorám na kráse, potažmo na atmosféře, která perfektně ladí s povětšinou syrovými fotografiemi a tématy.

1601485_705905152782507_1985339746_n

K vytvoření příjemné nálady napomohla pestrá nabídka občerstvení a také přítomnost několika autorů ochotných diskutovat a odpovídat na zvídavé otázky. Surrealistický nádech akce dotvářel mimo jiné i zborcený věšák na kabáty, popisky a spontánní reakce návštěvníků ledabyle načmárané na zdech pod výtvory i zdánlivě nikomu nepatřící štěně a rozjařené děcko zkoumající díla z horizontální polohy a hrající si s vydrolenou omítkou.

Je těžké shrnout do jedné věty všechny pocity z více jak 60 fotografií, které po nemilosrdném zásahu nůžek, chemikálií a barev mnohdy připomínaly klasickou fotku jen vzdáleně. Dekadence a pokora? Tíživá symbolika i prostá abstrakce. Vrstvené formy nepřebíjející silnou výpověď. Z vystavených děl je cítit láska k řemeslu, odvaha experimentovat a chuť hrát si, ale také poctivost, trpělivost a především vyzrálost „pozdního sběru“. Poslání výstavy a potažmo autorů podle mne nejlépe vystihuje nápis načmáraný uhlem na jedné ze zdí:

„Zavřete oči, otevřete srdce“.

1656438_583832431693984_1068759149_n

Pozdní sběr – kubistické koláže, měďoryty, romantická nálada v modré, ve vývojce dozlatova „upečené“ skalisko, poryté a pomalované plechové destičky sevřené v rámečcích z kartónu, obnažená černobílá těla choulící se v přenádherných starých rámech, posmutnělí andělé či legrační démoni…

 

 

 

 

 

 

 

Fotografie k článku poskytli Dmitrij Rubinstein a Rostislav Krámský. Děkujeme.