Již po šesté se ve Fotostory setkáváme s krásou poezie Williama Shakespeara. Jak jí vnímá Eliška Blažková skrze objektiv svého fotoaparátu? Přesvědčte se sami.

 _

„…rozkoš, když ochutnáš, bolest, když dopiješ, blahý sen z počátku, pustý mam nakonec.“

 

Sonet 129
129Mrhání ducha v tmách hanebné marnosti,
to je chtíč při činu; a než chtíč uzrá v čin,
zrazuje, zabíjí, chlemstá krev, chystá lsti,
divoký, zvířecí, ukrutný, plný vin;
sotvaže ukrojen, odporný jako zlo,
bezhlavě hledaný, a sotva jsi ho měl,
bezhlavě prokletý jako to vnadidlo,
hozené, abys je spolkl a zešílel;
šílený, loví-li, a dopadne-li, též,
zuřivý, pokud měl, má, chce mít svoji věc,
rozkoš, když ochutnáš, bolest, když dopiješ,
blahý sen z počátku, pustý mam nakonec.
To všechno každý ví; však nikdo nedovede
nevstoupit do ráje, který v to peklo vede.

 

_

William Shakespeare – Sonety

 

Sbírka obsahuje celkem 154 sonetů, jejichž tématy jsou láska, krása či pomíjivost.
Shakespeare psal sonety několik let, kompletní sbírka vyšla poprvé v roce 1609.
Sonety jsou rozděleny do tří částí. Sonety 1 – 126 jsou adresovány krásnému, mladému muži. Tyto básně s milostným podtextem líčí Shakespearovu romantickou a platonickou, nicméně patrně homosexuální lásku k nepojmenovanému krásnému mladíkovi. Sonety 127 – 152 jsou věnované tzv. Černé dámě (Dark lady). Podle sonetů šlo o velmi krásnou tmavovlasou ženu. Na rozdíl od krásného mladíka je jejich vztah otevřeně sexuálního charakteru. Dva poslední sonety (153, 154) jsou alegoriemi.

Přes mnoho pokusů se nepodařilo odhalit totožnost Černé dámy, ani krásného mladíka. Shakespeare ukryl v sonetech určité tajemství, zda šlo o reálné osoby, které miloval, nebo zda šlo jen o jeho sny a fantazie.

Stejně tak samotné fotografie budou působit nekonkrétně, abstraktně a snově, aby vhodným způsobem dotvořily dojem z básní (nikoliv, aby je konkretizovaly).

_

Autorka o projektu

„Nejprve jsem se rozhodovala, zda fotografie nepojmu jako úplné abstrakce. Přesto však nakonec zvítězilo mé zalíbení „v lidech“ a na fotografiích jsou tak zachyceny více či méně „stylizované“ postavy. Moje fotografie jsou povětšinou černobílé, asi z toho důvodu, že když jsem začínala fotografovat (asi před 17ti, 18ti lety), digitální fotografie takřka neexistovala (lépe řečeno – nebyla běžně dostupná a všudepřítomná, jako dnes). Fotografovala jsem na čb filmy fotoaparátem Praktica, který mi přenechali rodiče, strýc mi daroval středoformátovou zrcadlovku Pentagon Six. Doma ve sklepě jsem měla temnou komoru, kde jsem pak během studia na střední škole trávila mnoho času. Doluho mi trvalo, než jsem přišla na chuť digitální fotografii. V dnešní době se bez digitálního fotoaparátu a počítačové postprodukce jakožto profesionální fotografka neobejdu. I ve své volné tvorbě již fotografuji převážně digitální zrcadlovkou. „Černobílým“ fotografováním se však možná pomyslně snažím vrátit zpátky do doby, kdy fotografie byla v první řadě o fotografování, nikoli o počítačové grafice.“

_

O autorce projektu:

EL_7_12a_resFotografka Eliška Blažková se narodila v roce 1983 v Třebíči. Na zlínské Fakultě multimediálních komunikací vystudovala obor Výtvarná umění, Ateliér reklamní fotografie. V letech 2011-2012 absolvovala studijní stáž na významné světové umělecké instituci – Bezalel Academy of Arts and Design, Jeruzalém, Izrael. Po ukončení studia v Izraeli i nadále pobývala, fotografovala a učila kurz Street Photography na Bezalel Academy. Vztahy s Izraelem stále udržuje, opakovaně se tam vrací. Vytvořila tam svoje doposud nejvýznamnější fotografické soubory, především soubor Haredim – dokumntární cyklus z ultraortodoxní židovské čtvrti Mea Shearim v Jeruzalémě, na kterém stále pracuje, a který byl v ČR již publikován v některých periodikách a vystaven v synagoze v Třebíči, v galerii Photogether ve Zlíně a v Praze v rámci výstavy Czech Press Photo.

Co se týče jejích fotografií, tématem číslo jedna jsou pro ni lidé. Zajímají jí nejrůznější sociální témata, kulturní a náboženské komunity. Ráda je skrze svůj objektiv poznává, studuje, proniká do jejich duší. Někdy to není úplně jednoduché. Například do nejkonzervativnější ultraortodoxní židovské čtvrti na světě nemá jako nežidovská žena dle židovského práva v podstatě přístup. Tím se však nenechala odradit a po několik měsících snažení se jí podařilo prolomit pomyslnou hranici mezi jejich a našim světem.

Autorka se živí jako fotografka na volné noze, kromě toho má obchůdek se stylovým oblečením.

_

Překlad Sonetu: Jan Vladislav