Čížov, taková malebná příhraniční dědinka v NP Podyjí. Pár domů, opravený kostelík, nové dětské hřiště. Člověk má pocit, že se tu zastavil čas a on se opravdu zastavil. Pro někoho možná navždy.

Projdeš vesnicí a tam, kde se cesta otvírá do zvlněných luk a polí, tam, kde na horizontu vidíš les a tvé nohy přidají do kroku, už aby byly co nejdřív v jeho vlahém stínu. A pak se zůstaneš stát a dál už to nejde. Cestu lemují protitankoví „ježci“, velké a malé jehlanové zátarasy, o kus dál něco jako posed, vyhlídka (no, ano, rozhled je z této „špačkárny“  – strážní věže – jistě parádní) a hlavně plot, vysoký s ostnatým drátem, místy je i dvojitý, uprostřed plotu branka a ptáci řvou … cvrčci „ladí housličky“, slyšíš štěkot psů z dědiny … a tobě se tají dech a do očí derou slzy.

Během 41 let existence ČSSR na takovýchto místech bylo buď zastřeleno, zabito elektrickým proudem anebo utonulo až 450 lidí.

Stále a stále mě děsí, čeho všeho je člověk na člověku schopen …

 

 

Fakta:

Železná opona, která hermeticky uzavírala státní hranici s Rakouskem a Spolkovou republikou Německo (táhla se od Baltského k Jaderskému moři, měřila 7250 km, z toho na československém území 930 km), se začala budovat už od roku 1948. Skutečně neprostupnou se pak stala v letech 1952 a 1953. Oficiálně chránila socialismus před průnikem agentů imperialismu, ve skutečnosti měla především zabránit útěkům lidí za svobodou. Hraniční pásmo, které mělo šířku 4 až 10 km, bylo pro normálního smrtelníka zcela uzavřené, vstup byl povolen jen prověřeným lidem vlastnícím speciální propustku. Většina vesnic v hraničním pásmu byla postupně vysídlena, jejich zbytky byly v letech 1953 až 1959 postupně zničeny, aby stojící opuštěná stavení nemohla uprchlíkům přes hranici poskytovat úkryt. Hraniční pásmo bylo přísně střeženo příslušníky Pohraniční stráže.

Používal se systém tří plotů z ostnatých drátů – první byl vysoký zhruba dva metry, další plot pak byl nabitý vysokým napětím od 3 000–6 000 voltů (v roce 1964 za Chruščova zrušeno, nahrazeno pak signální stěnou s nízkým napětím), a třetí měl bránit zvěři, aby pronikla k plotu pod napětím. Mezi ploty bylo navíc zorané pásmo v šíři asi 20 metrů (ošetřované silnými herbicidy tak, že ani teď tam téměř nic neroste), aby se daly okamžitě odhalit případné stopy. V prvních letech byl prostor mezi ploty dokonce podminován.

Pád železné opony, umožněný pokračujícím rozpadem Sovětského svazu, byl zahájen uvolněním hranic v Maďarsku v létě 1989 (celá řada lidí se z dovolené u Balatonu ten rok již nevrátila). Berlínská zeď padla 9. listopadu 1989, československá železná opona postupně následovala během prosince téhož roku.

 

Text a foto: Štěpánka Burešová