Opět vám nabízíme pestrý výběr toho nejzajímavějšího, co můžete vidět v březnu v českých, moravských a slovenských galeriích. Tentokrát jsme pro vás vybrali sedm výstav autorů, kteří ve svých výtvarných dílech mimo jiné reflektují poezii, hudbu, historii a společenská témata.

 

Tichá síla Liu Xia

28. 2. – 9. 6., galerie DOX, Praha 7

OB-RT992_bret6_H_20120213125717Pekingskou intelektuální komunitou uznávaná básnířka a fotografka Liu Xia je ve své zemi zakázanou autorkou.  Poté, co byl v roce 2010 její manžel Liu Xiaobo oceněn Nobelovou cenou míru, byla Liu Xia bez soudního procesu odsouzena k domácímu vězení a od ledna 2011 je téměř bez jakéhokoliv kontaktu s okolním světem.

Černobílé fotografie, které představí tato výstava, vznikaly v letech 1996-1999 a poodhalují neoficiální čínskou realitu podléhající represím a cenzuře. Podivné panenky na fotografiích, které Liu Xia nazývá „ošklivá mimina“, se potulují krajinou Pekingu a snaží se uniknout nepochopitelné čínské cenzuře. Panenky se nemohou hýbat a působí pasivně, zároveň jsou ale ztělesněním hněvu a vzdoru.

 

Vlčice noci II

1798826_10152653488198677_1944798211_n

19.2.-16.3., Karlin Studios, Praha 8

„Noc, měsíc, les, tma, rozervaní hrdinové. Existuje dnes ještě romantika? Kde ji hledají a nacházejí výtvarní umělci?“ Nejen na tyto otázky se snaží odpovědět společná mezinárodní výstava 9 umělců. Výstava má v názvu římskou II, před dvěma lety ji předcházela stejnojmenná expozice v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě

Ústředním motivem výstavy je les. Kurátorka Karin Pfeiffer Kottová dále tématizuje výstavu nocí a zimou a využívá k tomu specifik prostor Karlin Studios: „Nacházíme se v hodně industriálním prostoru, v zimě tu není vytápění, chtěla jsem vytvořit svět představ, do kterého člověk vstupuje, a realita, kterou vytváříme, je nějakým způsobem umělá.“

 

Miroslav Jodas – Fotografie

stažený soubor

16.1.-20.4., Galerie Josefa Sudka, Úvoz 24, Praha 1

Jméno Miroslava Jodase (1932—2013) je dnes většinou připomínáno ve spojení fotografie s jazzem. Umělecký odkaz tohoto legendárního dokumentaristy hudebního dění několika desetiletí má však mnoho dalších poloh, které z něj dělají jednu z nejvýraznějších osobností české fotografie 60.—70. let. Komorní výstava představuje Jodasovy fotografické ilustrace knih, spolupráci s experimentálními divadly, civilizační krajiny, portréty českých a zahraničních umělců i výrazné fotografické sekvence.

 

Mária Pinčíková – Som svoj Pes

1901807_746043892072811_648363799_n

7.3.-22.3., galerie PHOTOPORT, Bratislava

Pinčíková se jako dokumentaristka snaží být aktivní součástí svých příběhů. Tentokrát vstupuje Mária do života Jozefa. Do života recidivisty. Pro cyklus je klíčová právě intimita a autentičnost vzniklých situací, díky níž autorka poznává a následně vypráví Jozefův život. Jde pod povrch a soustřeďuje se na obsah jednotlivých fotografií. Nezajímají ji formální hlediska, proto se může cyklus jevit jako nesourodý. Na první pohled se zdá, že Mária pracuje intuitivně, přesto ví přesně jak a o čem chce hovořit. Osobní, emocionálně vypjatý příběh se stává metaforou, která nakonec vypovídá mnohem víc než jen Jozefův příběh.

 

Jozef Ondzik: Čiara

Ciara_Jozef_Ondzik_2013

27.2.-25.3., fotografická galerie Fiducia, Ostrava

Nový projekt slovenského lékaře a fotografa Jozefa OndzikaČiara“ dokumentuje někdejší železnou oponu na slovensko-rakouském pomezí u Bratislavy. Autor o výstavě:

„Línia začínajúca na brehu Dunaja v Pečnianskom lese a končiaca medzi Jarovcami, Rajkou a Deutsch Jahrndorfom je krátkym úsekom, kde hranica medzi Rakúskom a Slovenskom nevedie stredom riek, ale po suchej zemi. Zbytky železnej opony, prvorepublikových opevnení, pozorovacích veží hraníc Schongenskeho priestoru a kamenných pätníkov určujúcich líniu medzi Rakúskom a Uhorskom určujú ráz tejto krajiny. Dajú sa z nich vyčítať veľké dejinné udalosti i vytušiť osudy ľudí prekračujúcich túto čiaru. “

———————————————————————————————————————————–

Jako každý měsíc, i v březnu představujeme výstavy, jejichž autoři propojují různá vyjadřovací média. Vybrali jsme brněnskou výstavu „sofistikovaného diletanta“ Pavla Tichoně  a v Plzni nás zaujala prezentace akustického a vizuálního smogu – Na počátku bylo ticho.

 

Pavel Tichoň – Umění, kterému nikdo nerozumí, není umění

1-du tichon vizual

12.2.-30.3., Dům umění města Brna, Brno

Pavel Tichoň (*1980) o sobě tvrdí, že je „sofistikovaný diletant“. Na současné české výtvarné scéně je nezaměnitelný svým přístupem k tvorbě a razantní hravostí či ironičností proplouvající mezi všemi možnými médii.

07_08_57_r320

Jeho dílo je plné absurdity a ironických vět či hříček se silným obsahem humoru a stavů hraničících s určitou fobií. Jeho otevřený postoj prezentuje například dílo Poleva bláznivého cukráře, expresivní obrazový cyklus Schielení z roku 2007, či svého času velmi exponovaná socha tzv. Semtinské Venuše – nejvýbušnější socha na světě, vytvořená z plastické trhaviny Semtex 1A. Tyto parodické hry poukazují na současnou vyhrocenou společenskou situaci, která se nám někdy může jevit jako schizofrenní, a kterou autor výrazově i vizuálně interpretuje.

 

Na počátku bylo ticho

WEI51a4ec_DSC_4338

4.3.-24.4., Galerie města Plzně, Plzeň

V galerii města Plzně můžete nyní navštívit zajímavou výstavu skupiny umělců, kteří přistupují různými způsoby k prezentaci obrazu a zvuku a představují nové možnosti audiovizuálních a akustických instalací. Inspirací byla autorům ikonická skladba 4’33” od amerického skladatele Johna Cage, v níž nezazní ani jedna nota. Hudbou je pouze okolní hluk. Autoři přehlídky reagují mimo jiné i na znečištěnou zvukovou a vizuální krajinu současného světa. Pohybují se na hranici mezi akustickými prožitky a vizuálními záznamy zvuku a mluveného slova. Divákův vjem se skládá z „nehudebních“ zvuků a obrazů, za nimiž může rozpoznat echo svého vlastního proměnlivého životního prostředí, obohacovaného novými hluky i znečišťovaného akustickým a vizuálním smogem.