Taras Kuščynskyj je často vnímán jako hvězda české inscenované fotografie 60.-70. let. Na Staroměstské radnici probíhá do poloviny listopadu výstava, která otevírá Kuščynskyho dílo v celé jeho šíři. Může ještě vůbec zaujmout současného diváka?

Taras KuščynskyjNastalo přesně to, co se dalo v několika posledních letech vzdáleně tušit a snad se toho i obávat: Taras Kuščynskyj, fotograf Ženy a jejím prostřednictvím ještě stále svědek našeho čase či alespoň celé, arci dnes už postarší generace, se náhle ocitl se svým uzavřeným dílem v uragánu, který z jeho posvěceného idolu rve poslední šupinu masek a cárů závojů, křiví paže a prsty hledaným gestům a mění široký mimický rejstřík ve značně tupou grimasu sfingy, na jejíchž hádankách pramálo záleží,“ tak začíná text v Kuščynskyho monografii vydané v roce 1992. Již tenkrát našel jeho autor Jiří Šerých důvod k tomu, aby si postěžoval na nepochopení Tarasových snímků.

Po dvaceti letech by autorova kritika byla pravděpodobně mnohem naléhavější; doba se výrazně proměnila, nejen z technického hlediska, kdy klasickou fotografii převálcoval digitál, jež umožnil  masové rozšíření fotoaparátů mezi lidi, ale také z hlediska společenského. Snad dosud nikdy v historii neplatilo tolik známé heslo: Méně je více. Fotograf neznalý tabu bezdůvodně zaměňuje erotiku s aktem, nemajíc soudnosti, sebereflexe ani sebekritiky dnes rozmnožuje bezduché obrázky sprostých žen. S vysvlečenými dívkami se setkáváme téměř na každém kroku, nahá dívka je oblíbenou figurou marketingových agentur, které vědí, co táhne. Ale opravdu stačí nahota k tomu, aby přiměla člověka projevit o fotografii sebemenší zájem?

Taras Kuščynskyj Taras Kuščynskyj

 

 

 

 

 

Zatímco ve světě vznikaly snímky Helmuta Newtona nebo Avedona, u nás bylo vrcholem vší erotiky modelka pózující v poli nebo dívka schoulená v trsu kapradí.

Kuščynskyho fotografie by pravděpodobně v dnešní době nepochodily, kdybychom neznaly kontext doby, v níž vznikaly. Sociální realismus 60. a 70. let se nesnášel s jakýmkoliv náznakem nahoty, což byl ve své době naprostý extrém. Zatímco ve světě vznikaly snímky Helmuta Newtona nebo Avedona, u nás bylo vrcholem vší erotiky modelka pózující v poli nebo dívka schoulená v trsu kapradí. Ač byl Kuščynskyj profesionálním fotografem módy a divadla, tyto snímky si pořizoval výhradně pro své osobní účely. Jeho mnohdy kýčovité obrázky připomínají dnes stejně kýčovitou dobu plnou nesmyslných zákazů a omezení.

Taras KuščynskyjKdo spočítá a přičte dnes k zásluhám oné ztracené generace všechny ty džbery promrhané energie, vkládané do nepatrných přískoků v poli, kde měl existovat přirozený vývoj v normálních a proti všem nemocem také rezistentních podmínkách?“ ptá se Jiří Šerých v monografii. Zajímavé je, že podobné fotky (někdy zcela nerozeznatelné od těch, které vytvořil Kuščynskyj), na nichž pózuje dívka v poli, vídáme také v současné době, a to v překvapivě stále velké míře. Zatímco u jednoho vyvolá podobný pohled averzi, u jiného vzbudí nostalgii a stesk po minulosti.

Doba se mění, stejně jako fotografie a diváci. Kuščynskyho dívka však zůstává stejná. Nikoliv profesionální modelka, ale cudná, nevinná, romantická, melancholická dívka od vedle; v průsvitných šatičkách odhalující svůdné křivky nebo pózující v celé své kráse vysvlečená. Občas je nahota na škodu. Nevinný snímek Dany v kapradí, jež pozvedla tričko těsně nad hrudník, až nenápadně ukázala bradavky, vyznívá ještě vulgárněji, než kdyby se odhalila úplně. Podobných snímků, jež bilancují na hraně vkusu, najdeme v Kuščynského portfoliu několik. Nelze je vytrhnout od těch povedených, nelze říct, že neexistují.

Taras Kuščynskyj

Jak Kuščynského tvorbu přijme současný divák, se ptá i kurátor výstavy na Staroměstské radnici Pavel Vančát: „Jakým způsobem lze na ‚Tarasovu‘ tvorbu nahlížet dnes, 30 let po jeho předčasném úmrtí? Stojí před námi Rosettim Husákových dětí? Nebo jde jen o vizuální anomálii, existující v meziprostoru mezi prudérností komunistických kánonů a věčnou romantickou touhou?“ Dle slov Vančáta by tyto otázky neměly zapadnout, ale měly by být vodítkem k tomu, aby výstava představila Kuščynského v „dobrém světle“.

Taras Kuščynskyj¨, ukázka z kalendářeVýstava na Staroměstské radnici, rozprostřena do dvou pater, ukazuje Tarasovu tvorbu v širokém měřítku. Kromě jeho volné tvorby, jsou zde k vidění i osobité portréty herců a umělců nebo ukázky z jeho užitné tvorby, jako např. kalendáře a gramofonové desky, které vznikaly od roku 1966, kdy se vystudovaný architekt Kuščynskyj začal živit jako nezávislý fotograf.

Retrospektiva vychází z bohatého archivu rodiny Kuščynských a prezentuje dobové autorské zvětšeniny v autentické podobě, které byly pro účely výstavy nově zrestaurovány a konzervovány Katedrou fotografie FAMU a jejím studijním oborem Restaurování fotografií.

Pohled do výstavy na Staroměstské radnici

Taras
Praha, Staroměstská radnice, Křížová chodba
18. 10. – 11. 11. 2013
Otevřeno denně od 10 do 18h

Komentáře

  1. […] Výstava Kuščynského: Stesk po minulosti i obrazy kýče – AFUKAFUK. Taras Kuščynskyj je často vnímán jako hvězda české inscenované fotografie 60.-70. let. Na Staroměstské radnici probíhá do poloviny listopadu výstava, která otevírá Kuščynskyho dílo v celé jeho šíři. Může ještě vůbec zaujmout současného diváka? „Nastalo přesně to, co se dalo v několika posledních letech vzdáleně tušit a snad se toho i obávat: Taras Kuščynskyj, fotograf Ženy a jejím prostřednictvím ještě stále svědek našeho čase či alespoň celé, arci dnes už postarší generace, se náhle ocitl se svým uzavřeným dílem v uragánu, který z jeho posvěceného idolu rve poslední šupinu masek a cárů závojů, křiví paže a prsty hledaným gestům a mění široký mimický rejstřík ve značně tupou grimasu sfingy, na jejíchž hádankách pramálo záleží,“ tak začíná text v Kuščynskyho monografii vydané v roce 1992. […]