S tvorbou Františka Drtikola jako by se v letošním roce roztrhl pytel. Důvod? Uplynulo 150. výročí od jeho narození. Momentální rozsáhlá výstava v Uměleckoprůmyslovém muzeu však ukazuje, že nám Drtikol má ještě stále co sdělit.

František DrtikolAle nejen, že je stále co sdělovat, ale také je co objevovat. Drtikol za svůj život vytvořil rozsáhlé dílo, jehož velká část dosud nebyla nalezena. Uměleckoprůmyslové muzeum čerpá ze sbírky, kterou mu umělec daroval v roce 1942. Na Drtikolovo dílo bylo nahlíženo již z mnoha různých úhlů, což vychází i z jeho rozmanitosti a výkonosti. Momentální výstava, kterou v Uměleckoprůmyslovém muzeu můžete vidět do 5. listopadu, se jmenuje „František Drtikol: Z fotografického archivu“ a věnuje se konci jeho tvůrčího období; nikoliv však životního, jak upozorňuje kurátor výstavy Jan Mlčoch, protože jak je všeobecně známo, Drtikol s fotografií skončil předčasně a dále se věnoval malířství, meditaci a cvičení koncentrace.

František DrtikolDíla, která na výstavě uvidíte, pocházejí ze 30. let. Pro Drtikola to byla nelehká doba; jeho úspěšná fotografická kariéra je přehlušena finanční krizí a Drtikol se dostává díky ateliéru ve Vodičkově ulici, jež se mu dlouhou dobu nedaří prodat, do dluhů. Na druhou stranu, od této chvíle se naplno může věnovat své volné tvorbě, která je stále více ovlivňována jeho zájmem o duchovno a náboženské nauky Východu. Tato jeho díla původně nebyla určena k veřejnému prezentování, Drtikol si je dělal sám pro sebe; pro svoje potěšení nebo z důvodu nutnosti tvořit. „Rozhodnutí vystavit díla nyní, osmdesát let po jejich vzniku, vychází z umělcova názoru, že ‚Jen zrod umění je z Božské podstaty, kdežto na dokončeném díle lpí tíha země‘,“ uvádí Mlčoch.

Tyto vyzáblé postavičky se dokonce zdají být stejně živé jako skutečné ženy v jeho předešlé tvorbě.

Vzrůstající zájem o mystiku však Drtikola nevyvedl z roviny toho, co ho proslavilo nejvíce, tedy ženských aktů a lidské sexuality. Nyní na ženy však začal nahlížet jako na božské bytosti. Do jeho díla začínají vcházet sny a jiné oblasti nevědomí a Drtikol se stává naplno režisérem svého světa. Ještě v první části výstavy v Uměleckoprůmyslovém muzeu jsou k vidění fotografie, na nichž vystupuje žena z masa a kostí, další část už tvoří snímky s figurkami, které si Drtikol vlastnoručně zhotovoval z překližky, aby je mohl vkládat do svých fotografií. Světlem, které na ně poté vrhal, je dokázal rozpohybovat tak, že se tyto vyzáblé postavičky dokonce zdají být stejně živé jako skutečné ženy v jeho předešlé tvorbě.

František DrtikolProtože v létech třicátých nastal veliký přelom v mém nazírání na svět a jeho dění a následkem toho pak odklon od materialistického myšlení a plné pohroužení se do vlastního nitra, dosavadní způsob práce mi již nestačil, abych mohl vyjádřit své umělecké vize. A tu jsem přišel na ideu, abych nahradil živé dělo, které jsem nemohl umístit v prostoru, jak bych chtěl, figurkami, které jsem sám komponoval, vyřezal a plasticky omaloval. Nazval jsem to fotopurismus – jakási abstraktní fotografie. Používám k témuž účelu figurek a různých (více méně) geometrických a přírodních (květinových, kamenných apod.) forem a výřezů. Pak je vše cílevědomě režírováno a umělým světlem tak osvětleno, že jejich plastičnost je přímo pohádková. Považuji tuto práci za svoje nejoriginálnější vyjádření svého vnitřního uměleckého cítění,“ poznamenal si Drtikol ve 30. letech. Tento výrok svědčí to o tom, že měl svou uměleckou práci neustále pod kontrolou; věděl, co dělá a proč. Ale odráží se v tom i víra, že jednou to bude mít všechno smysl.

Z deníku zkušeného umělce i člověka

František DrtikolPlné uznání se mu však nedostalo za jeho života. Ač byl ve světě jako umělec známý, u nás upadal do zapomnění poté, co se přestal věnovat komerčnímu fotografování. V roce 1935 opustil ateliér ve Vodičkově ulici a pronajmul si malou vilu na Spořilově. V té době ještě stále tvoří, scenerie z jeho snímků se však odehrávají na stole. Postupně začne převládat malba nad fotografii; důvodem  není nic jiného než finanční tíseň. František Drtikol, který okusil chuť slávy v době svého fotografického vrcholu, žije v ústraní a z darů svých nejbližších přátel, kteří ho obklopují až do jeho smrti v roce 1961.

Frantisek DrtikolPrávě v těchto posledních pracích, kdy bylo mistrovo konání nejsvobodnější, nám je Drtikol nejblíže; už nemá potřebu se někomu zalíbit, nemusí se ohlížet na to, co tomu řeknou ostatní. Zároveň prošel vývojem, a to jak řemeslným, tak i duchovním. Ví co od své tvorby chce a ví, jak toho dosáhnout. Jeho pozdní díla jsou vytvořená z jednoduché kompozice dámského těla a světla. Umělec jakoby se vracel ve své tvorbě na začátek, ale obohacen o nenahraditelné životní zkušenosti.

Kromě rozsáhlého díla nám po Drtikolovi zůstaly i jeho myšlenky a názory v podobě deníků a zápisků, které si průběžně psal. Některé z těchto myšlenek jsou přítomny i na výstavě v Uměleckoprůmyslovém muzeu a vhodně doplňují nejen mystickou atmosféru výstavy, ale zároveň i vysvětlují některé Drtikolovy životní a tvůrčí cesty.

Pohled do výstavy Františka Drtikola Pohled do výstavy Františka Drtikola

Podrobnější náhled do Drtikolova života pak návštěvníkovi poskytne půlhodinový film, jež běží ve druhém patře expozice. Tam je  umístěna druhá část výstavy, kterou tvoří umělcovy obrazy a kresby, ale také fotografie některých designových kousků, které příbramský rodák navrhl. A tím se zároveň otevírá i ne docela známá kapitola Drtikola jakožto návrháře a realizátora užitkového umění. Těchto stránek má však Drtikol ještě mnoho. Ještě stále máme co objevovat.

František Drtikol: Z fotografického archivu
5. září—24. listopad 2013
Výstavní sál UPM
www.upm.cz