Ojoj, pondělí ráno. Víkend v tahu a inspirace na pondělník v nedohlednu. Mám černé myšlenky a z té prázdné temnoty se najednou vynoří kočka a hodí mi záchranný kruh v podobě silné vizuální vzpomínky. A tak bude tenhle pondělník o Egu.
Ego je drobné, černé s očima jako dvě baterky. Celý den poslušně leží na vyhrazeném místečku na posteli a láskyplně čeká na svou paničku. Ego není pes. Ale je to kočka? Zdá se, že na ní její panička provedla dokonalý brainwashing nebo mistrnou hypnózu a stvořila … co vlastně?
Spojení ‚poslušná kočka‘ je oxymoron. A výraz ‚kočkopes‘ je podpásovka.
Určitě znáte latinské rčení „nomen omen“, které se používá v případě, kdy jméno osoby nebo název místa vyjadřuje charakteristickou vlastnost svého nositele. Tohle zvíře ale jazykem těla vyjadřuje pravý opak svého jména.
Nebo je to celé jinak? Kočky prý umějí léčit nejen fyzické problémy, ale také odstraňovat mentální bloky. Kočky jsou naše zrcadlo a instinktivně vycítí, co nás trápí. Mnozí si velikost a dopad svého ega vůbec neuvědomují. Někdo se s ním snaží bojovat. Ti moudřejší ho nakonec přijmou a transformují. Je jedno, jaké dáte kočce jméno. Jí to neovlivní, vás možná ano.
_