Fascinuje mě fakt, že koleje vždycky někam vedou. A odněkud se táhnou. Proč lidé nepostavili takové koleje, které by nikam nevedly? Jen tak, pro radost…

…zatoulaní psi mají rádi, když mohou běhat podél kolejí. Kolik sněhových vloček se vejde do žlábku tramvajové koleje, než je během setiny vteřiny roztopí řež s číslem 23? A kolik se tam vejde mých prstů? Jednou jsem to měřil a vešly se čtyři, ale to mi bylo tak devět. Nechával jsem je ve žlabu do poslední chvíle, abych cítil, jak mi brní ruka od oceli rozřinčené blížící se elektrokočkou. Už zase kuli stalinovu ocel. V hlavě mi hučí jak v parním kotli. Ohromeně civím do plechového sosáku a reflektorů, oslepují mě, a řidič zase civí na mě a huláká, ty spratku jeden, seš blbej nebo co?

 

img_2687f

Vrány klovají

Klovatinu

v oku tramvajáka

co zrovna kleje

páč mu ta jeho klisna

vykolejila z kolejí…

 

Vršovice, město duchů. Nevidím lidi, vidím jejich stíny, jak proplouvají šedými řekami. A obrovské koráby, některé už padlé na dně, jen stožáry obepíná špinavá hladina ulice. Dívám se do výloh obchodů, nesmysly všeho druhu, a jsou to obrazy.

Ulovit medvěda v neolitu mělo svou estetickou hodnotu. Ale nelze ji přenášet odjinud.

Čert jsem já!

 

Text: 23.10. 2003 (z vlastních deníků pro Lázeňský host)

 

Martin Dobeš

14518396_10209518204924730_6224513_n je nejhloupější ze všech; díky hlouposti ale umí odkrývat věci a obrazy, které jsou lidem soudným zapovězeny nebo si je nemohou dovolit z finančních důvodů; rád by lidem vzkázal něco důležitého a to nějakým novátorským způsobem, ale zatím ve svém okolí nenašel dostatečný počet podobně obdařených jedinců, kteří by jeho poselství dokázali pochopit; rád spojuje nespojitelné, překračuje hranice fotografické, geografické a jiné; snaží se spojovat obraz a text ve formě obrazových deníků; velmi dobře dělá kotrmelce.

Photoextract

Na Pokraji