Nedávno jsem na sociální síti narazila na článek „41 důvodů proč nechodit s fotografem.“ Podobné snůšky je samozřejmě třeba číst s nadhledem. Jak se však říká, na každém šprochu …. Překvapilo mě, jak rezolutně se fotografové odmítají ztotožnit, byť i částečně, s jedním jediným uvedeným důvodem. Většina z toho jsou jasná klišé a bláboly, ale něco mi připadalo celkem trefné a vtipné. A vůbec ne negativní, i když cílem článku byl zřejmě posměch.

Vždyť co je tak špatného na tom být podivín s vášnivou sběratelskou zálibou a okruhem stejně praštěných lehce konzervativních kámošů či milovníkem starých časů a ranní mlhy? Proč nepřiznat příležitostné porušování zákazu vstupu do polorozpadlých objektů, lednici plnou filmů, sušák plný negativů a kufr na dovolenou plný fotografického náčiníčka?

Tenhle Pondělník není rozhodně míněn jako kritika, útok nebo posměch na vrub klasických fotografů a fotografek. Naopak, má to být poklona lidem, kteří jdou často proti proudům kulturním a občas i větrným. Kteří díky tomu vybočují a tak to často schytávají od okolí i od autorů podobných článků, kteří nemají dost invence a trpělivosti věnovat se tak časově, finančně i technicky náročnému koníčku. Sama mám doma jeden fajný exemplář ohroženého druhu ‚Homo fotografis‘ a uměla bych vymyslet víc než 41 důvodů, proč s ním být.