Nebe srostlo se zemí, svět je kulisou. To, co se odehrává v centru dění, je věčný příběh. Dívka, která nezpomalí ani nezrychlí. Dále se bude nechávat unášet na vlně času.

 Renata Siqueira Bueno „Někdy v mých obrazech nacházím skryté poklady,“ říká brazilská fotografka Renata Siqueira Bueno, která 16. října oslavila třiapadesáté narozeniny. K fotografii ji přivedl zájem o divadlo. Scenérie, které se odehrávají v jejích snímcích, však neprocházejí žádnou dlouhou průpravou. „Sama nevím, co chci vlastně fotit, obrazy se objevují samy. Někdy mám pocit, když snímek pořídím, že jsem ho ukradla,“ vysvětluje fotografka.

Střídavě žije v Sao Paulu a Paříži. Do Francie jela původně s cílem zde vytvářet kostýmy a Paříž jí měla být inspirací. Přes její zájem o módu zůstává v jejích fotografiích oděv nenápadný. Renata Siqueira Bueno občas svými barvami látek dokresluje kompozici, ale dost často se obejde i bez nich. Vidíme vodu, skály, stromy,  orchestr světla a křivky stínů a mezi tím, jakoby nic, splývá jakási postava dívky. Jakoby ji zde fotografka opravdu našla jenom náhodou. Rozostřenou. Byla to celá věčnost, co ji tam viděla ležet, a přesto ji zbyla jenom nepatrná vzpomínka. Už je to dávno. Bylo-li někdy nějaké dávno.