Na začátku bylo uvědomění si „Nedělat krásné fotografie“, čím Rasťo Čambál započal novou tvůrčí i životní cestu, jež pokračuje dodnes.

Nová výstava ve Viničním altánu v Praze, kterou Rasťo nedávno zahájil, jeho cestu neuzavírá – jak to u výstav bývá – jako spíše rekapituluje. Kolik toho už Rasťo Čambál ušel? A proč se nyní rozhodl tyto snímky vystavit? Na to jsme se ho zeptali.

Proč nemá tvoje výstava ve Viničním altánu žádný název? Bylo to záměrné?

Ano, netvořím totiž podle nějakého konceptu, který by se dal jednoznačně pojmenovat.

Podle čeho jsi tedy fotografie vybíral?

Na výstavě jsou všechny fotky, které jsem udělal v posledních čtyřech letech, co fotím na historické fototechniky. Může se zdát, že je toho málo, což je způsobeno tím, že některý rok jsem toho moc nevytvořil. Fotím, když můžu a kdy chci. K souboru jsem přidal ještě nějaké snímky z digitálního období a jednu digitální montáž reprodukovanou na kolodium.

Rasťo Čambál Rasťo Čambál Rasto-Cambal

 

 

 

 

 

 

 

Co pro tebe tato výstava znamená?

Fotky, které návštěvníci výstavy uvidí, vyjadřují nějakou moji cestu. Digitální montáže naznačují její začátek – dobu, kdy jsem u sebe vypozoroval nějakou změnu; kdy jsem zjistil, že v sobě něco mám. Ostatní práce jsou jejím pokračováním. V obou případech jsou patrné jisté změny v obrazové formě, ale i v obsahové. To ale diváci výstavy asi neuvidí; aby se mohli dostat víc do hloubky, musel bych být přítomen, abych mohl jednotlivé fotky komentovat…

Zajímavé, že ty ses jim nesnažil ani naznačit – výstavu nedoprovází žádný text, nic čeho by se mohl návštěvník chytnout. Nedal jsi mu žádné vodítko.

Smyslem mé výstavy není, aby mě někdo pochopil, ale aby diváka nějakým způsobem oslovila, aby si z ní odnášel nějaký pocit. A proč jsem k ní nepřidal žádný text? Nechci lidi usměrňovat, co si mají odnést. Myslím, že lepší způsob je nechat fotky na lidi působit, než jim předříkávat, co si mají myslet.

Tvoje fotografie jsou plné symbolů a skrytých významů, často biblického nebo náboženského charakteru. Čím tě tato tématika tak přitahuje?

Toto téma je mi přirozené, ač nejsem věřící ve smyslu společenského hodnocení; používám ho, protože mi vyhovuje a pomáhá v mém fotografickém vyjadřování. Symbolismus používaný v křesťanském náboženství je už všeobecně přijímaný a srozumitelný. I když ve spojitosti s mými fotografiemi může působit trochu záhadně.

Rasťo Čambál Rasťo Čambál Rasťo Čambál

 

 

 

 

 

 

 

Ačkoliv jsou všechny tvé obrazy figurativní, mám z nich pocit, že nemají vyjadřovat příběh konkrétních lidí. Jakoby tyto postavy hráli spíše roli jakéhosi prostředníka tvého sdělení.

Ano. Postavy na fotografiích jsou pouhými posly mého sdělení. Každého modela dopředu vždy upozorňuji, že fotografie nebude o něm, ale o mně. V podstatě se dá říct, že mé fotografie zobrazují můj vnitřní svět.

Jednou jsi mi říkal, že si focením odpovídáš na své osobní otázky. Čeho se tvé otázky týkají? Znamená to, že každé dílo je podloženo konkrétní otázkou, kterou, jakmile dílo dokončíš, tak zodpovíš?

Bylo by trochu odvážné tvrdit, že to tak je, ale je pravda, že každým obrazem se ve mně něco uzavře; může to být naléhavost odpovědi, která po ukončení díla ustane, nebo i odpustění. Můj vnitřní svět není tak jednoznačný a lehce čitelný, abych každým dílem odpovídal na nějakou konkrétní otázku, to bych za nějaký čas těžko hledal témata, která fotit. (úsměv)

Rasťo Čambál Rasťo Čambál Rasťo Čambál

 

 

 

 

 

 

 

Na začátku našeho rozhovoru bylo řečeno, že pracuješ, když chceš. Zajímalo by mě, co je konkrétně tím impulsem, který tě přiměje tvořit?

Impulzem je souhrn pocitů a událostí – jednoduše se něco stane. Nemusím o tom ani nijak přemýšlet.

Zahradník – úvodní fotografie výstavy ve Viničním altánu – působí jako jedna z mála tvých fotek pozitivním dojmem. Dokázal bys tuto fotografii trochu víc odhalit a popsat ji?

Ne vždy si pamatuji pocity, které jsem při vytváření konkrétního díla měl. Tyto pocity jsou někdy velmi silné, jindy ne, neovládám je, ale dějí se a já je prožívám. Při zahradníkovi mi šlo o zobrazení mé spokojenosti se sebou samým – plná a nádherná zahrada s plody bytí, otevřená hlava jako otevřená mysl novým myšlenkám a hodnotám, kříž jako symbol duchovna (tím nemyslím náboženství), jako prostředek cesty k rovnováze a spokojenosti.

Rasťo Čambál Rasťo Čambál Rasťo Čambál

Co vlastně říkáš na to, že na spoustu lidí mohou tvoje fotky působit depresivně?

Ano, chybí tomu barvy, veselost a bezstarostnost…  Ale to, jak na člověka moje fotky působí, záleží neméně i na náladě diváka a zda je vůbec schopen vnímat obrazy a fotografie. Lidé, kteří budou chtít, v nich najdou to, co tam je. Lidé, kteří se dostanou na jinou vlnu, v nich třeba najdou  něco jiného. Ale někdo tam třeba nenajde nic. To všechno je v pořádku.

Nebojíš se, že se divák tvých fotografií nechá příliš unést technikou, jakou byly vytvořené. Přece jen jejich zvláštnost k tomu trochu svádí…

Nejprve bychom si museli odpovědět: Kolik lidí ví, co jsou to historické fototechniky. Myslím, že jich moc nebude. Většina vůbec nebude tušit, jakým způsobem jsou fotky udělané a spousta z nich si dost možná bude myslet, že jsou to počítačové montáže.

Tvoje cesta, o které tu už byla řeč, začala tak, že jsi nechtěl dělat pěkné fotografie. Budeš v tom pokračovat?

Nevím, co jsou to pěkné fotografie.

Rasťo Čambál se svým synem, foto: Tia DankoRasťo Čambál se narodil roku 1962 v Šali. Vystudoval chemický obor a již od dětství si pohrával s fotoaparátem. Když mu bylo osmnáct přešel od fotografie k hudbě a tato mezera trvala dvacet pět let. K focení se znova vrátil v roce 2003, když si pořídil první digitální fotoaparát. V roce 2006 se rozhodl, že se vrátí ke klasickému zhotovování fotografií a začal fotit na film. Rok nato vydal knihu Identity a krátce nato znova začal fotit na film. Klasickou fotografii postupně vystřídaly náročnější historické procesy, kterým se věnuje dodnes. Pořádá workshopy, kde tyto historické metody vyučuje, a věnuje se e-shopu, na němž prodává pomůcky pro historickou fotografii. Má za sebou několik výstav jak v ČR, tak na Slovensku. Od roku 2011 žije se svou přítelkyní v České republice. Více fotografií jeho tvorby naleznete na stránkách Rasťo Čambála.

Výstava Rasťa Čambála
Termín konání: 2.9.2013 – 29.9.2013
Viniční altán
Havlíčkovy sady 1369
Praha 2 – Vinohrady