Zastavit radost, čas, chvíli, v níž se člověk cítí šťasten. Fotografie to dokáže. A pak tento silný moment může šířit dál mezi jiné lidi.

Amy se setkala s B. na táboře pro nevidomé. Pro obě dívky to byla první zkušenost s tímto místem, zatímco však jedna s ostatními splynula, druhá vyčnívala. Amy na rozdíl od ostatních byla obdařena zrakem, mohla tedy všechny situace nejen prožít, ale také vidět.

B. byla slepá od narození, ačkoliv si často zpívala, nikdy nemluvila. K pianu se posadila nevědomky; z počátku těžko rozeznávala tu věc, která před ní ve své mohutnosti stála. Lehce se jí dotkla a pak každým úderem, který sílil, se tohle setkání stávalo důvěrnější. Amy viděla, jak B. otáčí hlavou, jak se její tělo krčí v pózách. Pak najednou B. výskla radostí, smála se, až si musela zakrývat pusu rukou a její tvář zářila. Nakonec se její tělo stáhlo a vychutnávalo si poslední tón piana.

Amy byla fascinována ladnou melodií, kterou kolem sebe slepá dívka šířila. Nezaujal ji jenom zvuk piana, ale také souznění hudby s dívčiným tělem; tanec, který v tu chvíli nikdo jiný než Amy neviděl. A jelikož je Amy velice čirá fotografka, pokusila se tóny své slepé kamarádky přemítnout do fotografie.