Festival fotografie Prague Photo je v plném proudu, na jeho návštěvu ale už moc času nezbývá. Posledním možným dnem bude tato neděle. Stojí ale vůbec letošní šestý ročník za vidění?

Sama jsem si tuto otázku pokládala v pondělí při zahájení festivalu, když jsem se v útlých uličkách Kafkova domu vyhýbala davům, které byly stejně jako já, zvědavé na tvorbu současných umělců i legendárních mistrů. Pokládala jsem v tu chvíli za trochu nešťastný nápad uspořádat Prague Photo v této – jak to říci jinak – králíkárně. Odcházela jsem záhy s tím, že se sem ještě v týdnu vrátím. Což jsem dnes také učinila. Opět se mi potvrdilo, že vernisáže nejsou vhodné, pakliže si chci výstavu opravdu prohlédnout a užít si ji.Prague PhotoPrague Photo

 

 

 

Při dnešní výstavě jsem názor změnila, Kafkův dům je vynikající prostor pro výstavu, když se ji účastní více institucí. Každý vystavovatel má svou škatulku, se kterou si může nakládat podle svého gusta, má příležitost ukázat výraz galerie navenek. Bohužel jen málokterá galerie této možnosti využila, a tak jednotlivé místnosti více nudí, než že by zaujaly. Jiný možná jednoduchost ocení, zbytečné rekvizity přece neodvádí pozornost od toho nejdůležitějšího – od toho, co visí na zdech.

Příležitost pro prodejce s fotkami

Prague Photo A co tedy visí na zdech? Některé galerie sáhly do archivů a vytáhly svá horká esa: fotografie Josefa Sudka, Jana Svobody, Jana Lukase, Evy Fukové, Josefa Ehma a dalších mistrů klasické fotografie potěší snad každého návštěvníka. Tito fotografové prověření časem i historií budou lákat vždy, je to sázka na jistotu, je to jeden z důvodů, proč si festival nenechat ujít. Na druhou stranu, právě u nich si člověk uvědomí, že Prague Photo je více veletrh než výstava. Jde o kšeft, jde o to, vydělat.

František MazáčMezi klasickými autory se mísí současní fotografové, méně či více zajímaví. Jen málokdo přijde s nápadem novátorským a originálním, ale tu a tam se najde někdo, kdo vás přiměje zastavit se. Zajímavá díla z mého pohledu nabízí Nadia Rovderová, Peter Župník nebo někteří umělci z galerie Photo Edition Berlin. Na fotografický festival je jich však příliš málo. Kde jinde se setkat s tím nejlepším, když ne tady? Příliš často jsem narážela na fotografie Josefa Saudka a překvapivě často jsem byla také svědkem několika velice nápadných kýčů. To je věc každé galerie, ona tu má zaplacenou svou plochu, a jak ji využije, je na ní. Občas mi Prague Photo připomínal tedy ještě více výprodej než veletrh na úrovni.

Studenti jedou v zaběhlých kolejí. Nepřekvapí.

Jana ČernáTřetí patro patří nejmladší generaci fotografů. Studenti vysokých škol dávají nahlédnout do nejnovějších trendů ve fotografii, zdá se ale, že móda se za poslední roky moc nezměnila. Stále je to tvorba postavená na experimentech, éteričnosti nebo konceptu. Veskrze jsou to fotky prvoplánové. Ptala jsem se proč. Proč existuje něco jako škola Michael? K čemu Ústav umění a designu Západočeské univerzity v Plzni? Ale nebyly to jen tyto dvě školy, u nichž jsem zakroutila hlavou. Téměř u každého studenta ze všech škol jsem měla pocit zbytečnosti. Holobyty, strnulé portréty, přeretušovaná reklamní fotografie… stále dokola opakující se nic. Nic v nich není. Jen ta jistota rozpadlého starého gauče, ve kterém máme příjemný pocit pohodlí.
Prague Photo Prague Photo

 

 

 

 

Poslední patro nabízí oddech z obrovského množství fotografií. V podkrovní místnosti hraje příjemná hudba, je tu místo k sednutí, tlumené světlo, barman, káva… Sympatické místo k odpočinku. Když se tím ale nenecháte zlákat a půjdete dál, dorazíte k poslední výstavě, kterou připravila Cargo Gallery. Dva autoři Miloš Burkhardt & Ladislav Nekuda vás nechají projít černou chodbou, která je poseta surrealistickými aktovými obrazy. Na konci cesty vám dokonce odkryjí tajemství, jak fotky vznikaly a bude-li mít ještě sílu a náčiní, můžete si tu podobnou fotku vyfotit také.

Letošní Prague Photo je další důvod k otázce, co je vlastně smyslem současné české fotografie. Nesnažte se hledat odpověď, užitečnější je vzít fotoaparát a jít fotit…