Listí letos opadalo dřív, nezdá se vám? Listopad sotva začal a zem už přikryl šustivý koberec. Vydlabané dýně mě nikdy nebraly  a dušičky…ty slavím tak nějak průběžně během roku, když mám chuť zarozjímat si nad plamínkem. Nejsem vegetariánka, ale svatomartinskou husu si v rámci duševního detoxu letos odpustím.

Listopadové večery jsou dlouhé a těhotné krásnými výtvory. Co s tím?

Byť šéfredaktorka AFUKu, jsem klasická kovářovic kobyla. Nefotím. Letní vyvolané filmy z Minolty stále čekají na zvětšovák. Naládovaný Polaroid visí smutně na věšáku. Rozháčkovanou čepici jsem vypárala.

img_20150423_115833Mojí vášní jsou barvy. Proti armádě šedi bojuju v červené uniformě. Mám na stojanu obraz, který jsem malovala loňskou zimu ve zjitřeném stavu otevřeného srdce a chaosu duše. Místo plánovaného anděla se mi tenkrát pod prsty vybarvil pěkný čertík. Skoro dodělaný na mě zírá z rohu pokoje už pár měsíců. Dnes jsem ho konečně sundala z kříže a na jeho místo dala bílý kanvas.

Nemůžu se dočkat prvního tahu štětcem. Tehdy začíná cesta, terapie, zrod…

Ať už tvoříte cokoli… koníky z kaštanů, barevné podzimní věnce, klasické fotografie, obrazy, hudbu… přeji vám krásné a plodné večery!