Kdysi jsem někde četla, že člověk už z principu potřebuje utíkat, že útek představuje pro člověka nutnost a dokonce možná smysl života. Nevím, co je na tom pravdy…

Já jsem útěk ve svém životě ale vždycky pokládala tak nějak za úděl. Utíkám celý život, už od kolébky. Nápad utéci z domova se rozhodně zrodil dříve, než jsem ho ve svých 18 letech skutečně učinila.

Pamatuji si, že jsem ještě minulý rok podnikala náhodné cesty tam, kam jsem ráno zapíchla prstíkem na mapě. Bavilo mě jezdit do neznáma, toulat se cizími městy i krajinami, a snad i objevovat, ale spíše se ztrácet a nehledat přitom východ. Bavilo mě hrát si na to, že už se možná nevrátím. A proto jsem si nikdy nezjišťovala zpáteční spoj a nebrala si s sebou moc věcí. Jenže jsem vždycky někde v podvědomí věděla, že zpáteční spoj určitě pojede, a já budu ještě před půlnocí jistojistě tam, kde se říká doma. Měla jsem vždycky jistotu, že se mám kam vracet, i když ne vždycky tam na mě někdo čekal, a když ano, tak mě většinou nepostrádal.

Jen dvakrát jsem zatím svůj útěk dotáhla do konce a už se nevrátila. Pokaždé jsem přitom utekla s tzv. holou prdelí. Hodila jsem minulost do kontejneru a začala s prázdným štítem, jak jen to šlo. I když samozřejmě vím, že věci jsou nakonec to poslední, co představuje minulost. Ale myslím, že pro mě nikdy nebylo ani tak důležité udělat tlustou čáru, jako spíše utéct a nic přitom nemít. Všechny ty knihy, foťáky i nafocené filmy, dary od bývalých partnerů a talismany, všechno bych rozdala. Řekla: Na, vem si to. Je to těžké. A utekla.

Jako ta bláznivá Viktorka, která mě z té Babičky stejně vždycky přišla tak nějak nejnormálnější a nejopravdovější. Zatímco všichni kolem ní na mě působili spíš strojně a, jak se říká, bez vůně. Jako je to nakonec  i v reálném světě, že se lidé dělí na ty, co voní a co nevoní, a vůbec v tom nehraje roli množství nebo značka parfému. Někdo v sobě svojí vůni záměrně zabije a připojí se ke stádu bez vůně a bez zápachu. Takový pocit jsem měla z babičky a takový pocit mám i z většiny lidí, které dennodenně potkávám. Od těch se snažím uniknout.