Přeskočit na obsah

Pondělník o posedlosti a podivínství

K napsání dnešního Pondělníku mě inspiroval dokumentární snímek Hledání Vivian Maier. O této pozoruhodné fotografce se svět dozvěděl až po její smrti díky náhodě, která přihrála Johnu Maloofovi, obsesivnímu sběrateli a milovníkovi bleších trhů, krabici plnou jejích negativů.

Vivian fotila každý den. Byla doslova posedlá dokumentováním zejména hraničních situací jako je bída, bolest či smrt. Zajímali ji hlavně obyčejní lidé na ulicích. Dokázala vstoupit do jejich prostoru a navázat chvilkový, avšak intenzivní kontakt. Díky svému Rolleiflexu fotila nenápadně, od pasu. Aktéři většinou netušili, že je na ně právě ‚namířen‘ objektiv a tak před zmáčknutím spouště docházelo k oněm letmým očním spojením.

Vivivan ráda vstupovala do osobního prostoru neznámých lidí, ale ten svůj si přísně chránila. Její podivínství se projevovalo nejen v excentrickém zjevu a oblékání či nezdravém hromadění věcí, ale i v nezvyklém přístupu k okolí i dětem, o které se jako chůva starala. Podle jejich výpovědí měla kromě té zábavné i velmi temnou, až patologickou, stránku osobnosti.

Chůva Vivian byla extrémně plodná fotografka, ale většinu ze svých 100,000 snímků zanechala nevyvolaných a nezvětšených. Nikdy je nikomu neukázala. Naskakuje mi husí kůže a paralela s jinými amatérskými fotografy, kteří jsou věčně ‚zalezlí v temných komůrkách‘, ale svět jejich výtvory nikdy nespatří. Vždycky mě to trochu dráždilo a divila jsem se, „Proč proboha fotí, když to pak nechtějí ukázat?“

Většina lidí má na svět jasný názor, většinou více méně černobílý. Nezpochybňují daný stav věcí a jdou s proudem. Pak jsou mezi námi lidé citliví a přemýšliví. Rádi zkoumají, přinášejí nové úhly pohledu a mají potřebu sdílet je s ostatními. Říká se jim umělci. Poslední a nejmenší skupinku tvoří tzv. ‚blázni‘, kteří se narodí do ‚nesprávné doby‘ a nikde nezapadnou. Bývají nekompromisní a plní protikladů, introvertní, často patologičtí, provokatéři. Pochopení se dočkají většinou až po smrti, pokud vůbec. Což je velká škoda, protože i pod tvrdou slupkou se mohou skrývat poklady a touha se o ně podělit.

Neklidná Vivian Maier své běsy asi nikdy nezdolala. Zemřela v osamění. Její příběh je pro mne ještě víc inspirativní než její dílo. Málokdo ve vás zanechá tak protichůdné pocity, které rezonují i týden po zhlédnutí dokumentu.

_

Hlednání Vivian Maier/ Finding Vivian Maier (2013) – dir. John Maloof

Více zde: https://www.afuk.cz/vivien-maier/