Pondělí = Pondělník. Musím si zvykat. O fotce to tentokrát tak nebude. Chtěla bych psát o tom, co ve mně nějakou dobu vře a co musí ven.

 To ráno mi zůstala jen pachuť na jazyku, nedá se to přesně popsat, ale byl to pocit, který nemám ráda. Nejen ta chuť se mi příčila, ale nelíbila se mi celá ta situace. Ten pocit, že mě chce někdo očůrat.

Mělo to být docela příjemné ráno. Seděla jsem v kavárně na jižní Moravě, zatímco město se právě probouzelo. Probouzela jsem se spolu s ním a jako obvykle jsem začínala první kávou dne. Není divu, že jsem na kvalitu první kávy náročná, její chuť totiž předpovídá celý můj den. Ani jsem neočekávala v městečku na jižní Moravě něco zázračného, číšník mě mohl jedině překvapit. Prostě kávu, děkuji.

Nechci dlouho kroužit kolem horké kaše, ta káva, co mi to ráno přistála na stole, byla opravdu zlá. Kdyby mi někdo řekl, že v hrnku je čokoláda, uvěřím mu. Stejně jako by v něm mohla být jakákoliv jiná tekutina. Byla to jakási instantní káva, která se snad schraňuje pro nežádoucí návštěvy. Ba co víc. Byla to káva, v níž jsem ucítila něco jako sušené mléko. A v té chvíli se můj den zatáhl a až do večera zataženo zůstalo.

Zaujala mě suverénnost číšníka, s jakou mi kávu přinesl, možná to mě naštvalo nejvíc. Že někdo něco takového v klidu nosí hostům na stůl a potom je skasíruje o 50 korun. Co tomu předcházelo? Můžu si jen domýšlet, jak majitel říká číšníkovi, že ode dneška tam bude sypat sušené mléko. Protože proč. Protože doba je zlá a šetřit se musí. Tak ušetří pár korun na jednu várku. Jenže já vím, že v této putyce mě už nikdo neuvidí a udělám všechno proto, aby zde neskončil ani nikdo z mých známých. Tady začíná zlá doba pro ty, kteří chtějí ostatní ošulit, vydělat na nich, podrazit je. Poprvé to bylo omylem a podruhé už sem nevkročím. Tak právě prodělali víc, než vydělali na mléku.

A o tom je to tak nějak všechno. Číšník mi donesl na stůl kávu, které by si pravděpodobně ani nelokl, a přesto ji podával pln sebevědomí, jako by o svém podfuku snad ani nevěděl. Dokud takoví číšníci v restauracích budou obsluhovat, pak je to všechno marný. O fotce to dneska nebylo, ale vlastně by se to dalo aplikovat i na ní. Dokud tu budou fotografové, kteří na fotce budou chtít jenom vydělávat a nic v nich nebude, pak je to všechno marný. Budeme se muset stále dívat na zbytečné obrazy, jež mají tu moc zkazit den.