Občas mě navštíví, umlčí, zavede mě do uličky, chytne mě do sítě. Nic to není. Zeptá se a pak se zase potichu ztratí do hluku parapetů.

Byl u mě včera, přišel nečekaně, jak to tak dělává, sedl si ke mně na gauč, upřímně mě chytl kolem ramen a pak se mi podíval do očí: „Proč ty to vlastně děláš holka?“ Nevěděla jsem jak odpovědět, byl jako stín, s nímž se nevede dialog, byl to pocit, jemuž snadno propadnete.

Pamatuji si na ten moment: lampičkové sytě žluté světlo, vůně vína, vůně muže, která sílila a slábla podle jeho vzdálenosti ode mne, občas mě políbil do vlasů; venku lilo jako z konve, do pokoje proudil dokořán otevřeným oknem chladný vzduch. Otočila jsem list v obrázkové knize a v té chvíli jsem si ho všimla, přistoupil nenápadně, ten pocit, jenž teď ne a ne ze své hlavy vypudit. Proč to děláš…

V každém případě to lepší nebude. Lepší než to, co jsem právě držela v rukou, to býti nemůže. To znamená, že to bude horší, znamená to tedy, že to bude vždy to béčkový, jak se tomu laicky říká, že to bude v druhé lajně; to ostatní. Myšlenky pluly v hlavě, byla jsem svědkem nikoliv aktérem, kormidla se ujal on, můj špatný pocit.

Proč zaplňuji svět dalším balastem, jako by ho tu už tak nebylo příliš.

I ten pán, jehož monografii jsem právě držela v ruce, byl příčinou. Série Cikáni mne stále dojímá, stejně jako jeho fotografie  zničené krajiny… Dokázala bych já ten obraz vidět, kdybych na tom místě stála? A zase mě dohnalo to já; to věčné: „a co já?“

Kolik je na světě fotografů. Říká se, že každý, kdo vlastní nějaký foťák, je fotografem. Každý jím může být. Každý může dělat své fotky, zaznamenávat své vzpomínky, dělat si to své umění a pak si to třeba věšet na zeď a říkat si, to jsem udělal já. Jenže co z toho, když je tady někdo takový, který vám z vody uvaří vynikající sedmichodové menu, zatímco od vás to bude pořád jenom ta samá bezbarvá tekutina.

Ne, je to jen pocit, pocit, který vás zaplní, když vidíte to nejlepší z nejlepších. Vyprchá a zítra si přes rameno pověsím foťák a půjdu něco cvaknout… třeba tu velkou vodu, která nám teď všem tady teče do bot.