Na AFUKu se snažíme držet krok s ostatními. Zajímá nás to, co zajímá okolí. A v těchto dnech je nejdůležitějším tématem většiny diskuzí … počasí. Pak se tedy pojďme bavit o počasí.

Zima. Dlouhá dlouhá zima. Nekonečná zima, když už jaro mělo dávno dorazit. Nejpozději minulý týden. Co se mohlo stát? Lidé dokáží trávit celé dny rozebíráním venkovní teploty. A zatímco čekají a doufají, počasí se jim směje směle do očí. Ne vždy je člověk ve všem pánem a ne všechno má pod kontrolou. Ha.

„Březen se pravděpodobně stal nejchladnějším březnem od roku 1987,“ tvrdí zprávy meteorologů. A tak můj otec prohrál sázku se svým bratrem, když na rodinné oslavě  tvrdil, že březen v roce 2006 byl chladnější než ten letošní. Špičkování u rodinného krbu o počasí mě nebavilo. Ale počasí trápí většinou tehdy, když už není čím se trápit. Takže se má moje rodina nejspíš dobře. A to mě těší.

Letošní tuhou zimou se zabýval i japonský fotograf Satoki Nagata. Vyšel do ulic Chicaga, kde si všímal, jak lidé s počasím svádí předem prohraný boj. Jak se zima odráží v jejich tvářích. Jak z jejich úst plyne dlouhý kouř. Černobílé postavy prchají, aby se schovali do tepla a Nagata tento úprk pozoruje ze svého úkrytu a zachytává ho na svůj fotoaparát. On je ten, který se zastavil.