Jako kameraman má bystré oko, cit pro atmosféru a světlo, jako režisér dokáže vystihnout situaci a jako člověku mu nechybí lidskost a empatie. Řeč je o Jaroslavu Brabci, který už několik desítek let dokumentuje české výtvarné umělce. Nyní jeho snímky vyšly knižně.

Začalo to jeho studii na FAMU, kdy se mu podařilo dostat se na návštěvu k Janu Zrzavému, následovalo setkání s Magdalenou Jetelovou, Kurtem Gebauerem, Rudolfem Němcem, Jiřím Sopkem a dalšími výtvarníky. Brabcův zájem o umění byl později také z jedním z důvodů, proč ho oslovil výtvarník Joska Skalník, aby fotografoval do sborníku českého výtvarného umění Šedá cihla. Tam vytvořil mimo jiné snímky Huga Demartiniho, Karla Pauzera nebo Radoslava Kratiny.

Magdalena Jetelová

Nebyla to však „zakázka“ pro Šedou cihlu to, co Jaroslava Brabce k portrétování umělců vedlo. „Byla to potřeba mít zaznamenané ta lidská setkání,“ říká Brabec, který se v začátcích učil i od Josefa Sudka, s nímž se několikrát setkal. Spousta umělců, které si Brabec pro portrétování vybíral, se pohybovala na hranici mezi zakázanými a tolerovanými nebo ignorovanými a pronásledovanými. Cesta k nim nebyla zrovna snadná a člověk s fotoaparátem se do jejich společnosti mohl dostat, jen pokud se mu podařilo získat důvěru jednoho z nich, který ho poté doporučil jinému.

Karel MalichOd té doby uteklo více než třicet let a Jaroslav Brabec s portrétováním nepřestal ani poté, co se stal známým kameramanem a režisérem. Dobrovolnost, kdy fotograf fotí nikoliv proto, že musí, ale proto, že chce, ze snímků dělají velice autentické a nenucené záběry. Lidská dimenze převažuje nad potřebou charakterizovat umělce skrze jeho výtvor, jenž by byl na snímku čitelně zaznamenán. „Nesnažím se ‚znásilnit‘ umělce proti jejich vůli. Nenaléhám na ně. Pokouším se co nejméně rušit, proto nearanžuji. Jen tak okolo obcházím a snažím se dotknout jejich přirozené podoby,“ popisuje Brabec svou roli při focení umělců.

V některých kompozicích se umělec doslova ztrácí, jinde je jeho osobnost „překryta“ prostředím ve kterém se nachází. Jinde vidíme jenom stín umělce nebo dokonce jen jeho končetiny, jako je to v případě Jana Klobasy. Člověk, který řeší u snímků jejich technickou dokonalost, by možná nad rozmazanými portréty Jaroslava Brabce zaplakal. Tato zdánlivá ledabylost z nich však dělá naopak velice osobité snímky, ve kterých vítězí pocit a atmosféra nad technickou precizností.

Adriena Šimotová

Pozorovatel drobných změn

Zajímavé je také to, jakým způsobem Jaroslav Brabec pracuje. „Autorovu metodu lze připodobnit k pozorování domestikované šelmy, která tiše obhlíží terén a neútočí,“ vystihuje autorovu tvorbu kritik Josef Chuchma, který s grafikem Alešem Najbrtem stojí za novou knihou s názvem Orbis Artis složenou z několika desítek Brabcových portrétů.

Brabec téměř nikdy portrétované výtvarníky nestylizuje, netlačí je do póz – exponuje „mezi řečí“. Jeho snímky jsou spíše spontánními momentkami, kterých udělá za jedno focení klidně několik desítek. „Často se soustředím na série jen malých změn pohybu ruky, proměny mimiky tváře, očí… v krátkém časovém intervalu. Zajímá mne detail zátiší na stole, atmosféra ateliéru,“ říká Brabec, který přiznává, že tento přístup z části převzal i ze své filmové profese.

Kamin Lhoták

Jaroslav Brabec se nenechal zlákat digitální technologií a dále fotografuje na černobílý film. „Černobílá škála je pro vyjádření stavu lidské tváře – a doufám, že i mysli – vhodnější. Ostatně, je to velmi výrazná stylizace. Přestáváte vnímat veristickou hodnotu a zůstává něco podstatného, co přesahuje rámec dokumentu, aniž popíráte autenticitu.“ Důležitou roli ve snímcích Jaroslava Brabce přitom hraje světlo.

Miroslav TichýKniha Orbis Artis, která vyšla v létě tohoto roku, uceluje soubor snímků Jaroslava Brabce, které dosud byly k vidění jenom na výstavách nebo v katalozích. V knize je většinou po jednom portrétu od každého jména, jen výjimečně dva. Nalezneme tu  jména umělců mimořádných kvatit, jejichž tváře byly dosud pro většinu lidí skryty za jejich dílem, pro příklad: Kamila Lhotáka, Jana Zrzavého, Václava Boštíka, Theodora Pištěka, Libora Fáru, Jiřího Koláře, Karla Nepraše, Vladimíra Skrepla, Josefa Bolfa nebo Krištofa Kinteru. Mezi výtvarníky se pak nachází i několik fotografů: Josef Sudek, Miroslav Tichý, Antonín Kratochvíl či Markéta Othová. Zadní stránky knihy jsou pak věnované jejich životopisným údajům.

 

9788072154470Orbis Pictrus
Autor: foto: Jaroslav Brabec, text: Josef Chuchma
Vydal: Torst, 2013
Rozsah: 149 stran, cena 368 korun