Šedé plátno za okny zasněžené roubenky prošpikované spletí větví vzrostlých javorů, v pozadí obrysy staré školy. Červený had schoulený na dně teploměru. Nedostatek přirozeného světla láká lidské tvory do příbytků k dobré knize a horkému čaji; ideální podmínky pro duševní ponor a čvachtání se ve vlnách inspirace. Zima na horách je jako stvořená k tvoření.

Člověčice se uvelebí u krbu, vytáhne pastelky a ponoří zrak do hřejivé lázně plamenů. Kombinace ohně, medu a čokolády mě vystřelí do výšin, kde se měním v ptáka z čeledě Tvůrce domácí, poddruh Stehlice pestrobarevná. Lítám si dva až pět metrů nad zemí, lovím barvy a tvary a házím je dolů na stránky, odkud neutečou. Občas se stane, že nevychytám správný poměr ohně, medu a čokolády a místo tvoření tluču u krbu kamarády špačky.

Minulý týden ruply mrazy. Venku mínus 10 a metr sněhu. Tvůrce domácí je plachý pták, který má rád pohodlí hnízdečka a obvykle neloví venku. A už vůbec ne se zbraní, na kterou nemá zbrojní pas. Přesto si přehodím svou novou přítelkyni Minoltu kolem krku a vyrazíme společně k řece. Na osahání techniky v terénu jsem si nemohla vybrat ‚lepší‘ dobu. Kráčím zpočátku ještě prošlapanou pěšinou a střílím kolem sebe slepými patronami. Clona, čas, zaostřit … a pořád dokola. Zbraň jsem dostala do ruky společně s příručkou, pár radami a posledními třemi snímky. Vím, že musím mířit přesně.

Les houstne a já se bořím hlouběji do sněhu. Z ničeho nic na mě vykoukne hranatá hlavička s bílou čapkou mírně nakřivo. Ty budeš moje, říkám dřevu na tenké nožce a vykročím směrem k lesu. Nořím se až po kolena a v duchu si opakuji poučky z fotografické příručky. Konečně stojíme tváří v tvář. Sníh v botách zebe, prokřehlé prsty se snaží nastavit clonu a čas, srdce buší vzrušením. Zaostřím a zmáčknu spoušť … místo cvak se ozve ticho. Cože! Proč? Dřevěná tabulka taky nechápe. Cvakám naprázdno a bublá ve mě vztek. Kolem projede párek běžkařů. Civí. Když zmizí za zatáčkou, potupně vytáhnu mobil a zamířím na cíl. Kořist jako by se mi vysmívala. Tak to tedy ne! Dostanu tě jindy a čestně.

Doma v teple u krbu zjišťuji, že zbraň je v pořádku. Jen zamrzla, chudinka. To se pastelkám stát nemůže. Zima na horách je zkrátka čas jako stvořený k tvoření. Má však i své háčky, na kterých visí fotky, které zatím nevznikly. Dnes je rovná nula, mokrý sníh a blbé světlo. Ale já to nevzdám, přátelé. Fotografie přináší výzvy a nekonečné možnosti. Tímto vzdávám hold všem, kteří se tomuto nádhernému umění věnují a těším se, až proniknu do tajů malování světlem.