Exponované filmy se mi kupí v šuplíku. Svitky, plany 4×5″, materiál za poslední rok. Rok, ve kterém jsem se nemohl přinutit filmy vyvolat. Chyběla mi energie i motivace. Představa, že trávím hodiny v koupelně, máchám ruce postupně ve vývojce a ustalovači mě nenaplňovala … ničím. Nebo naplňovala … odporem.
Poslední dva týdny je to jinak. Dne 19. února prý začal podle čínského kalednáře nový rok. Rok dřevěné Kozy. A Ovce. Rok, ve kterém něco nového začíná. Začátky, jak se zdá, se dějí na více frontách. I ta chuť vyvolat dávno exponované filmy a prohlédnout si co na nich je, se mi vrací.
Zítra nebo možná pozítří namíchám čerstvou vývojku a ustalovač, do tanku dám první várku plan filmů a vyvolám. V pracovně, kde právě sedím, za zády, abych na něj neviděl … se krčí zvětšovák. Od přestěhování z Orpingtonu do Jizerek tu zahálí. Půjde do provizorní komory. Těším se, až s ním pořídím po několika letech první zvětšeninu.
Fotografie mne provází většinu mého života. Vždycky mě na pár let opustí, toulá se někde venku sama a pak se vrátí. Jako letos v roce dřevěné Kozy. A Ovce.