Dnešní pondělík Vítka Groesla se zamýšlí nad fenoménem blockbusterových výstav, jaké známe ze zahraničí. Jednu takovou můžete nyní shlédnout ve Valdštejnské jízdárně.

_

‚Bohuslav Reynek přichází s velikou pompou do Valdštejnské jízdárny‘, vykřikuje na mne několik plakátů v Plzni: Všechno je unikátní, jedinečné. Od dubna do července je tu možnost vidět dílo „Génia, na kterého jsme měli zapomenout.“ Vlastně by se spíše mělo napsat, že Reynka do jízdárny jen přenesli kurátoři výstavy, než že by tam přišel on sám. A na to se dá hned reagovat pochybností, zda celá tahle ‚šou‘ má vůbec s Reynkem něco společného.

_

„Kdo přechází po zápraží,
čí kroky šeptají v duši,
čí blízkost samota tuší,
kdo vchází, koho se táži?“

_

v_reynekNejsem znalec Reynkova díla, ale prostřednictvím několika knih jsem měl možnost se setkat jak s jeho poezií, tak s jeho grafikami. Zanechalo to na mne dojem. Chci říct, že skromná knížka básní s Reynkovými ilustracemi na mne zanechala mnohem větší dojem, než celá ta kampaň lákající na výstavu ve Valdštejnské jízdárně. Ano, skromnost, která je jednou z nejdůležitějších Reynkových hodnot, nejen v umění.

_

„Nikoho nevidím, kročeje skryté
slyšet je stále a vůně se vkrádá
v chrupotu blízkého stáda.
Kde je? Kdo o něm víte?“

_

Autoři výstavy chtěli nejspíš Reynkovo dílo popularizovat pro širokou veřejnost, to se může zdát na první pohled jako záslužný čin. Jenže co je kvalitní, nemusí být přece i populární, kolikrát i popularita může kvalitě uškodit. V neposlední řadě, když se ponořím do Reynkova díla, napadá mne: stál vůbec on o nějakou popularitu, o širokou veřejnost?

_

„Kdo vrátil se na zápraží,
čí touha pod okny dýchá?
Vůně neb úsměv ticha?
Není tu nikdo. Káva se praží.“

_

bohumil reynek foto dagmar hochovaA možná Reynek o jistou popularitu stál, jenže není popularita jako popularita. Známe hodně kulturních fenoménů (samizdatové vydávání literatury, koncerty, o nichž se lidé mohli dozvídat maximálně pouhou ‚šuškandou‘, atd.), které žádnou kampaň nikdy neměly. Třeba by byl Reynek jeden z nich, jeho dílo je určitě obdivuhodné a nadčasové. O to víc si říkám, že tato ‚šou‘ není na místě. Opravdová kvalita si vždycky najde cestu k uznání, avšak snažit se to uspíšit takovou plakátovací lavinou je laciné. O tohle Génius Reynek podle mého názoru nestál. Tohle podle mne s Reynkem moc společného nemá.

Celá ta plakátovací mašinerie, k tomu všechny ty super-inspirativní workshopy, se kterými se cena vstupenky může šplhat výš a výš. Snad samotná výstava s něčím zajímavým přichází a nevydává se ve stejném duchu jako reklamní kampaň. To by si totiž Reynek opravdu nezasloužil. Jenže, o byznys tu jde asi až na prvním místě.

_

Autor článku: Vítek Groesl
Báseň Není tu nikdo z knihy Pod prahem svítá (nakladatelství Petrkov, 2012).