Josef Sudek byl a stále je inspirací pro mnohé mnohé umělce. V prostorách Strahovského kláštera momentálně můžete vidět, jaký vliv měl Sudek na umělce, kteří nějakým způsobem vstoupili do jeho života.

Josef Sudek bude mít v dějinách české fotografie už navždy přední místo. Před jeho fotografiemi stojíme v tichém úžasu a jsme okouzleni Sudkovou uměleckou i lidskou čistotou. Není to jen jeho tvorba, co na Sudkovi obdivujeme, ale také jeho lidskost a prostota, se kterou vždy vystupoval a to i přesto, že za svého života okusil, jak chutná uznání a sláva. V jeho tvorbě se prolíná viděné s tím, co je uvnitř, v srdci člověka.

Foto: Zdenko FeyfarDíky Sudkově družnosti a pokoře byste těžko hledali někoho, kdo by si ho nezamiloval. Vždy měl kolem sebe spoustu lidí a byli to především umělci, kteří ho přijali za svého učitele a přítele.  O tom, že byl Sudek otevřené povahy, svědčí i nespočet portrétů, které za jeho života vznikly. Tyto podobizny se odlišují rukopisem a technikou svého tvůrce, avšak všechny mají cosi společného; je to Sudkovo přivřené oko neustále pátrající po motivu, ale i tragický škleb utajený v širokém úsměvu. Shrbená postava. Netvor? Vůbec! Z těch portrétů čiší laskavost a nestrojenost, kterou si mistr uchovával stejně tak ve svém skromném domečku na Újezdě, jako host v ateliérech svých přátel, na vernisážích nebo při procházkách krajinami, kde byl obvykle ještě zatěžkáván fotoaparátem připevněném na zádech.

 V jedné chodbě se potkávají díla od takových person jako Eva Fuková, Vladimír Fuka, Josef Lada, Ivan Pinkava s portrétem Anny Fárové, Jan Svoboda, Václav Jirásek, Jiří Poláček, Bohdan Kopecký nebo Josef Hník.

Na výstavě „Svět Josefa Sudka“, která momentálně probíhá na Strahově, je k vidění hned několik desítek Sudkových portrétů od různých umělců: nechybí ani obrazy od Václava Sivka, životního přítele a žáka Josefa Sudka, nebo Františka Tichého, kterého Sudek finančně podporoval v jeho začátcích, či fotografické portréty od Jovana Dezorta, Zdeňka Feyfara, Miloše Šindeláře a dalších.

Nejsou to ale jen Sudkovy podobizny, co tvoří Sudkův svět. Výstava má být drobnou sondou do světa Sudkových přátel, známých, i osobností neznámých, kteří vstoupili do jeho života a on do jejich, bez ohledu na to, zda se kdy v životě potkali. A tak se v jedné chodbě potkávají díla od takových person jako Eva Fuková, Vladimír Fuka, Josef Lada, Ivan Pinkava s portrétem Anny Fárové, Jan Svoboda, Václav Jirásek, Jiří Poláček, Bohdan Kopecký nebo Josef Hník; ti všichni, ať už je na jejich díle mistr zobrazen nebo ne, jsou Sudkovým odkazem nějakým způsobem ovlivněni. Jen škoda, že kurátor výstavy Jiří Jaskmanický neprojevil při instalaci více odvahy a fantazie a uzavřel díla do škatulky podle jejich  autora. Bylo by zajímavé vidět, jak by vedle sebe působili tak různé osobnosti s odlišným stylem tvorby, jejíž jediným pojítkem by byl vliv Josefa Sudka.

Pohled do výstavy "Svět Josefa Sudka"

V listopadu roku 1960 se v Praze konala podobná výstava, v níž Sudek figuroval jako „předloha“. Jmenovala se Josef Sudek ve výtvarném umění a uspořádala ji galerie Fronta sídlící ve Spálené ulici. Václav Sivko si tenkrát vzal úvodní řeč.

Josef Sudek: Okno mého ateliéruZ jeho úst tehdy mimo jiné zaznělo: „Sudkovou láskou je umění všeho druhu a krása, ať je kdekoli. Pokud není ‚šéf‘ (jak mu říkají všichni jeho přátelé) na koncertě nebo ‚nestřílí‘ někde v Seminářské zahradě nebo na Malostranském hřbitově, najdete ho vždy doma. Vyvolává své úlovky v malé temné komoře a hudba hraje. Bohatá a vzácná gramofonová diskotéka vábí všechny milovníky hudby, aby si zde v tichém mlčení vyslechli malý sudkovský večerní koncert. Těžko najdete člověka, který by si nezamiloval toto prosté a malebné prostředí, ale i Sudka samotného. Již před válkou, ale hlavně za temných večerů okupace, scházeli se a scházejí na sudkovské úterky jeho přátelé – a je jich hodně a pochopitelně mezi nimi i mnoho umělců.“

V prostorách Křížové chodby Královské kanonie premonstrátů na Strahově mezi jinými vynikají také snímky samotného Sudka; návštěvníky jistě potěší fotografie z cyklu Okno mého ateliéru nebo Labyrinty anebo některé portréty známých osobností, u nichž už je autorem Sudek. Výstavu „Svět Josefa Sudka“ pořádá České centrum fotografie a můžete ji navštívit do 30. listopadu. Více naleznete na stránkách http://www.ccfpraha.cz/.