IMG_20140504_181957

Wistman´s wood nás očaroval

Dnešní pondělník bude naturální v duchu právě proběhlé fotovýpravy „AFUK-Dartmoor 2014“. Na expedici se přihlásilo pět odvážných občanů a občanek společně se svými hranatými kamarády. Je čtvrtek večer, Šnek vyhání pavouky ze škodováckých trubek a k prasknutí nacpané vozidlo se dává do pohybu. Startujeme!

Vše, co se událo během našeho putování, se do dnešního pondělníku bohužel nevejde. Říká se, že zážitky nemusí být pozitivní, hlavně, že jsou silné. A že nejvíc potěší neštěstí druhého. Snad vám čtení nádledujících řádků udělá radost.

Dartmoorské lesy – ráj pro fotografy

Není divu, že angláni konverzují s takovou vervou o počasí. Obloha mění během dne barvu jako chameleon. Přelom dubna a května bývá v Anglii obvykle zalitý sluncem. I my jsme byli zalití, nikoliv však paprsky žlutého obra, který se okamžitě po našem příjezdu odporoučel do peřin a po důkladné externí hydrataci jsme ve stanech začali pomalu zapouštět kořínky. Ještě že je mlha fotogenická a barvy po dešti září jako vyprané v Perwollu. Tess prohlásila, že jí příroda na jihu Anglie připomíná zelené peklo. Nekonečné pastviny, vysoké pečlivě střižené živé ploty lemující uzounké silničky, které pamatují časy koňských povozů.

Anglie nás pěkně pokropila

Apropo, koně! V Dartmooru žije po staletí specifický druh chlupatých poníků. Ač majetek místních farmářů, jsou volní jako ptáci a mají tak mírnou povahu, že si je můžete skoro pohladit. Běhají po pláních a vřesovištích, brázdí silnice a dávají nonšalantně najevo, kdo je tu pánem. Stejně v klidu jsou i ovce a krávy. Dokud nedožvýkají, neuhnou a tak jsme mnohokrát trčeli na silnici a čekali, až budeme moct jet dál. Zvířata v Anglii žijí často polodivoce, nemají určené hranice, kam smějí a kam ne a tak se v klidu pasou třeba mezi stany v kempech. Lidí se nebojí, v Anglii je respekt k přírodě přirozený.

Anglické lesy, či spíše pralesy, to je kapitola sama pro sebe. Smrček či hříbek tam neuvidíte. Zato vás obklopí stromy s větvemi zkroucenými jak po obrně, zachumlané v mechu, případně ozdobené břečťanem. Kořeny kopírují tvary větví a naopak. V Dartmooru je také jeden speciální les zvaný „Wistman´s wood“. Hotový ráj pro fotografy. Prý tam už 400 let straší mrtvý pes, nás ale vylekala jen jedna mladá zmije.

IMG_20140504_184958

Jak poznáte v Anglii v přírodě turistu od místních? Nemá na sobě holinky, ale pohorky.

Když jsme si po pár dnech konečně zvykli na vlhkost a bahenní zábaly, vytáhla britská Natura silnější zbraně. Každé ráno úderem páté spustila nad našimi stany árii hrdlička s tak vychlastaným hlasem, za který by se nemusela stydět ani tlustá černoška. Člověk si nakonec zvykne. Racci jsou vyšší liga. Stačí odvrátit zrak a „fish and chips“ i s krabičkou je fuč. Proč nás britské ptactvo týralo, netušíme. Snad se racek mstil za ochraptělou hrdličku, kterou jsme na čarodějnice třikrát proklely.

_

Fotodokumentace: Tess Red a Naty S.