Dlouho jsem hledal, čím vlastně měřit čas při vyvolání filmu. Nakonec mám mechanickou minutku z aukce po jakémsi dědovi, který s ní vyvolával filmy už před desítkami let. Nedávno prostříkaná dobrým mazivem ještě voní jako samopal na zámku v Chodové Plané a funguje naprosto spolehlivě.


obr2
 obr1

Fajn, volání je dvanáct minut, natáhnu o kousek dál a jdu na to. Jak že se má překlápět? Aha – speciálně. Tedy minutu na začátku, pak ve třetí, šesté a osmé minutě a pak nechat ležet.

A je to tady. Kroutím hlavou a přemýšlím jak pohledět na minutku tak, abych správně odečetl kdy překlopit a kolik je vlastně od začátku a kolik ještě zbývá do konce. Nakonec si udělám vedle poznámky že tedy např. v čase „9“ uplynuly již tři minuty od začátku a já překlopím. Atd.

Po měsících takového volání jsem hloubal nad problémem, jak se v tom vyznat a nebýt nucen toliko přemýšlet nad těmi intervaly. Co se nabízí? Můžete minutce udělat druhý ciferníček z kartonu na kterém budou značky kdy překlopit. Nebo může být otočný a mít další stupnici, tu od „nula“ do konce vyvolání. To mi přišlo složité. Nebo přijmout jedno z dalších možných řešení.

Klasické tělocvikářské stopky – různé velikosti je jich hodně v nabídce, ale musíte mít štěstí, abyste dostali dobrý kus. Měl jsem pěkné, velké ale půjčil je synkovi. Ten je natáhl, až přetáhl… Škoda, fungovaly hezky.

Pak jsou další varianty. Jednu z nich jsem se snažil nedávno získat v aukci J.Nováka. Byly to staré velké laboratorní stopky na dvěstě dvacet voltů, ovládané spínači na kabelu. Krásné už od pohledu, jistě velmi praktické, ale utekly.

obr3

Právě okolnost, že jsem je nezískal mě přivedla na velmi jednoduché řešení problému s tím, že náklady na pořízení měřiče jsou řádově sto až dvěstě korun, přehlednost vynikající a navíc, dávno mi tento časovač visí na stěně!

Jsou to staré elektromechanické hodiny Diehl. Nahoře hodiny s vteřinovkou, dole mechanická minutka jako věrný pomocník každé hospodyně i každého temnokomorníka.

obr4

V čem jsou pro náš účel výjimečné? Nastavují se snadno a zpředu.

Jsme zase na začátku. Vše je připraveno. Namísto natažení minutky (nebo zapnutí nějaké té číselné potvory magnetem přimačklé na futrech) prsty nastavíte minutovou ručku na čas „za půl minuty dvanáct“.

obr5obr6

Kdo by si to přál i na vteřiny, počíhá na vteřinovku (i tou se dá prsty lehce manipulovat), která bude na šestce dole. Nastaví minutovou na „půl minuty před dvanáctou“ a vyčká oněch třicet sekund, až mu to všechno doběhne ke startu – tedy ke dvanáctce – čas běží – začínáme vyvolávat.

A co je na tom objevného? No vidím! Vidím šestou minutu, vidím devátou, vidím všechno přehledně. Vím, že volání je deset minut, nějaký přerušení k tomu a tedy dvacet minut po začátku je ustáleno a pokud rovnou peru ve dvaceti stupních, že čtyřicátá minuta znamená dostatečné praní. A na časovač, pardon – minutovou ručku jsem nemusel za tu dobu vůbec sáhnout. Ta si „žije vlastním životem“ běží dál…

Co když voláte planfilmy v misce – potmě? Jak trefit start? V tu chvíli pracují obě části tohoto skvělého výrobku společně. Na velkých hodinách nastavíte „za dvě minuty dvanáct“ a na mechanické minutce „minutu a půl“. Shlédnete všechno kolem a zhasnete. Ve chvíli, kdy zazvoní minutka začnete nalévat vývojku. Než to uděláte a misku světlotěsně přiklopíte je velká ručička tak akorát na dvanáctce a volání začíná od „nula hodin“ jako bysme pracovali při světle.

Nabízí se několik dalších vylepšení. Pro přehlednost jemný mechanik co nevolá dlouhé časy odstraní hodinovou ručičku.

Pro novináře co volají divoce do pěti minut možno přerušit přívod ke strojku a srovnat vždy minutovou a vteřinovku na dvanáctku a ovládat spínačem = jako by jsi dával „start“ u těch laboratorních stopek, co ti utekly. Akorát nulování se dělá po odklopení krycího skla – prstem, nebo jinou vhodnou pomůckou a nulování vteřin prostým vyčkáním „až tam vteřinovka dojde“ nebo tedy opatrně prsty.

Pokud už realizuju nějaké to delší volání, prostě k nim dám cedulku s časem začátku (já jsem hodinovou ručku neodstranil).

Třeba tedy „devět hodin“. No a pak volám dvě, tři hodiny a to znamená že v „nula hodin“ velitelského času (rozuměj času co ukazuje časovač) je konec volání.

Nechávám je běžet pořád a tak mám v komoře čas letní i zimní – na několika cifernících a také velitelský a to je právě čas, co ukazují tyhlety moje „stopky“ aktuálně.

Konkrétní kus jsem dostal za padesát korun, poněvadž byla zrovna sleva padesát procent v mém oblíbeném bazaru. Aktuálně mám takové hodiny troje a když se nějaké objeví za rozumnou cenu? Jistě je vezmu zas.

Pro zajímavost, některé z nich nastavuju jenom při výměně baterky. Tak jsou přesné. Nebo že by prostředí temné komory synchronizovalo jejich čas s měsícem, hvězdami a vůbec posunem planet?

Přeju, ať se vám brzo podaří nějaké sehnat. Rád bych vám je slíbil, ale nedám! Dokud mám jen dvacet centimetrů místa na stěnách komory budu tam hodiny přidávat a taky na keramice s minutkou tak často v prodeji nejsou.

Ale třeba máte podobné někde na stěně. Možná i natahovací. Pak se nemůže stát, že by vám došel proud, tedy baterka.

R. Hampl