Objektem jejího zájmu byl vždy člověk. Věnovala se dlouho sociologii a jelikož nedokázala vše, co viděla, slovy vypovědět, začala k tomu i fotografovat. O Markétě Luskačové nelze hovořit přesněji než, že má ráda lidi.

Narodila se v roce 1944. Vystudovala Karlovu univerzitu v Praze se zaměřením na sociologii, ale ještě při studiích se zapsala na FAMU, aby získávala nutné znalosti fotografické techniky. Zprvu se věnovala oběma oborům zároveň; ještě v rámci diplomové práce, v níž se zaměřila na Poutě na východním Slovensku, přiložila ke studii zdařilý a možná i životní cyklus fotografií. Dále pokračovala už pouze jednou cestou; rozhodla se, že se bude vyslovovat skrz fotografii.
Markéta Luskačová Markéta Luskačová

 

 

 

 

Od poloviny sedmdesátých let žila Markéta Luskačová v Anglii, kam ji zaválo manželství. Jejím ústředním tématem však zůstal člověk. V Londýně vytvořila své stěžejní fotografické cykly ze života dětí, realizovala řadu autorských výstav v prestižních institucích a získala za své fotografie významná ocenění. V letech 1976-80 byla nominovanou členkou agentury Magnum.

Markéta LuskačováLuskačová hledá celý život ryzost, onu prapodstatu lidské noblesnosti, pod níž je ukryta opravdová krása člověka. Ve slovenské vísce Šumiac to byli civilizačním procesem nedotčení obyvatelé, jež tu poklidně žili spjati s horskou přírodou; Luskačová tu zachytila pevný vztah lidí, kteří jsou odkázáni sami na sebe a na pomoc, kterou si poskytnou. V Londýně ji zajímali potulní muzikanti a společenští vyděděnci, ale také matky a děti z rodin rozvrácených bídou, v severní Anglii zase nemajetné dělnické vrstvy.

Má ráda lidi, jak už bylo řečeno, a má je ráda velkou nezištnou láskou. Přijala za své i různé komedianty, žongléry, cirkusáky a kouzelníky, se kterými dlouze hovořila o jejich životních problémech a především jim naslouchala. V jejích fotkách se pak odrazil tento vztah, jenž s lidmi dokázala navázat a jenž vedl k hluboké důvěře, nevýjimečně i k přátelství. Luskačová je fotoreportérkou v tom pravém slova smyslu, která lidi nejen fotí, ale jejich osudy s nimi i žije. To musí být pro jednoho člověka nepochybně psychicky velmi náročné; není tedy divu, že v případě Luskačové se ani nedá mluvit o kvantitě fotografií. Její snímky jsou výsledkem poctivého a odpovědného vztahu k životu.

Markéta Luskačová Markéta Luskačová

 

 

 

 

 

Zatím poslední cyklus, který pod jejíma rukama vznikl, se nazývá O smrti, o koních a jiných lidech a vznikal od roku 1999 do roku 2010. Směsice černobílých a netradičně barevných fotografií, které Luskačová pro tento projekt zvolila, přesně vystihují atmosféru masopustních oslav. Fotografka to při výstavě na zámku v Roztokách u Prahy, která se konala v roce 2011, komentovala slovy: „Mám ráda jejich vervu a radost, s jakou dělají svůj masopust; ne pro děti, ale s nimi. Roztočtí se stali mými dobrými přáteli. Fotografuji jejich masopust dvanáct let. Za ten čas se z malých holek staly dívky, z dívek mladé maminky. A já? Každým rokem mám o trochu těžší nohy.“

Markéta Luskačová Markéta Luskačová

 

 

 

 

 

Markéta Luskačová příští rok oslaví sedmdesáté narozeniny. Střídavě žije v Londýně a v Praze a nadále se věnuje fotografování. Více jejich fotografií naleznete na stránkách http://www.marketaluskacova.com/.