Začínal jako malíř, ale jeho obrazy nikdo nechápal. Man Ray celý život zarytě tvrdil, že fotografie uměním není, ale bylo to právě focení, co ho proslavilo. Na portréty, které vytvořil, stojí dnes lidé v National Portrait Gallery frontu.

Stoupnout si do fronty ještě není zárukou kvalitní výstavy. Fronta se dnes stojí na ledasco, i – a možná především – na umění. Man Ray však splňuje několik podmínek, proč si do té fronty stoupnout také. Za prvé má slavné jméno, za druhé fotil dobře a za třetí fotil jiná slavná jména.

London 2013 London 2013

 

 

 

 

 

Pro zainteresované fotografy bude Ray patrně známější jako „fotogramista“, jeho portrétní tvorba, v níž figuroval jako dokumentátor pařížské umělecké scény v 1. polovině 20. století, ale slibuje větší diváckou návštěvnost, než by měla abstraktní tvorba. Ray se znal a fotografoval malíře jako byl Picasso, Braque nebo Henry Matisse, skladatele jako byl Stravinski nebo spisovatele jako byl Ernest Hemingway či James Joyce. Nejen tyto portréty můžete v National Portrait Gallery do 27. května vidět.

KikiKdyž se Man Ray zrovna nevěnoval portrétování nějakého známého umělce, fotil ženy; jen trochu jiným způsobem, než byla tehdejší společnost zvyklá. Občas se i do nějaké své modelky zamiloval, jako například do Kiki – známé múzy tehdejších malířů. Z počátku dělalo Rayovi problém soustředit se na práci a když před ním stála žena v Evině rouše, raději se na ní nedíval. Fascinace ženou je z jeho tvorby cítit na první pohled.

Lee MillerNational Portrait Gallery ale zvolila jako tvář výstavy modelku Lee Millerovou; její profilový portrét s neuvěřitelně dlouhým krkem láká lidi již z ulice, vejdete a po pravé straně narazíte na ten samý portrét, opět v nadživotní velikosti; visí i jako obrovská reklama na londýnských nádražích, je otištěn v místních novinách a časopisech, na letáčcích… Možná se vám tato fotka okouká a až budete vybírat pohlednici, kterou si z výstavy odnesete, raději zvolíte jinou. Anebo naopak z nutnosti – jako suvenýr, který vám tuto výstavu bude připomínat – sáhnete právě po ní. Stejný přístup lze vypozorovat i uvnitř výstavy. Fotografiím s Lee Millerovou je věnována celá místnost,\ někde uprostřed visí samostatně i tento portrét z roku 1930. Někteří se před ním nadlouho zastaví, jiní ho projdou jen s letmým povšimnutím.

Man Ray 2

Výstava je rozdělena do několika částí, podle toho, kde a kdy se Man Ray právě nacházel. Začíná   New Yorkem, v němž Emmanuel Rudzitsky (pravé jméno Mana Raye) svou kariéru začínal; tady se seznámil například s malířem Marcelem Duchampem nebo s fotografem a galeristou Alfredem Stieglitzem. V New Yorku bylo hlavní činností mladého umělce ještě stále malířství a fotografie – reprodukování obrazů jiných malířů – byla důležitým zdrojem jeho příjmu.

Rigaut PicassoFotografií se začal Man Ray zabývat více až v Paříži, kam se v roce 1921 přestěhoval. Nejprve tvořil portréty osobností, které ve francouzské metropoli poznal a rozdával je, aniž by žádal honorář, později začal fotit právě pro nedostatek peněz. „Budu vydělávat – nebudu čekat na uznání, které se může a nemusí dostavit. Snad jednou budu tak bohatý, že už nikdy nebudu nucen prodávat obraz,“ rozhodl se poté, co neunesl kritiku svých obrazů na jedné z pařížských výstav. Začal se tedy živit jako módní fotograf, záliba v malování mu však zůstala do konce života.

Své přátelé a osobnosti z pařížské kulturní scény portrétoval Ray nadále bez nároků na honorář. Ve své knize Můj portrét, vydané v roce 1968, Man Ray vzpomíná, jak s portrétováním začínal: „Ačkoliv jsem ze začátku jen z laskavosti vyhovoval přáním umělců, abych jim vyfotografoval jejich díla, uvědomil jsem si, že mi to nejen poskytuje okamžitou obživu, ale že tím také získávám přístup k jejich osobnosti. A když jsem při tom náhodou také dělal jejich portréty, poznával jsem tyto tvůrce mnohem lépe. Vždycky jsem rád poznával lidskou stránku tvůrců, jejichž díla mě zajímaly, jejich životopisy byly pro mě stejně okouzlující jako jejich díla.“ Na základě těchto fotografií začali jeho ateliér navštěvovat čím dál častěji i lidé z vyšších vrstev a od těch už si Ray nechával bohatě platit.

Catherine DeneuveDruhá světová válka vyhnala Mana Raye znova do Ameriky. Krátce pobýval také v Hollywoodu, kde nadále fotografoval, maloval, a kde se oženil s tanečnicí Juliet Brownerovou. Nicméně v roce 1951 se vrací znova do Paříže. Tady také roce 1976, ve věku 86 let, umírá.

Výstava v Londýnské National Portrait Gallery je procházka životem tohoto slavného umělce. Za svůj život fotil mnoho známých lidí a na všechny se dokázal vždy podívat velice originálním způsobem; stejně tak i jeho autoportréty jsou vždy v něčem jiné. Některým může výstava sloužit i jako zdroj inspirace.

Za vidění Rayovy portréty rozhodně stojí. Když už pro nic jiného, tak alespoň pro to vidět tváře tvůrců, jež známe veskrze prostřednictvím jejich děl. Man Ray v tomto případě není v roli umělce, ale v roli velice dobrého řemeslníka a komerčního fotografa.