Malíř, fotograf, sochař, filmař, kolážista… a básník? Možná. Pakliže obrazy dokážou mluvit, pak ano. Man Ray byl i básníkem. Ještě dva měsíce budou jeho díla vystavna v National Portrait Gallery v Londýně.

Man Ray „…emoce lidského individua se stává univerzální. Neboť, co víc může poutat bytosti než objev společné touhy? A co může být větší inspirací než důvěra probuzená lyrickým vyjádřením této touhy? Probuzení touhy je prvním krokem k účasti a zážitku – od prvního gesta dítěte pojmenovávajícího podmět prostým ukazováním, jež však obsahuje svět zamýšleného významu, až k dospělému duchu, který vytváří obraz, jehož zvláštnost a skutečnost přivádí naše podvědomí do jeho největších hloubek,“ napsal Man Ray ve stati „Věk světla“ v roce 1933, rok poté, co vytvořil jedno ze svých nejslavnějších děl – Skleněné slzy.

Man Ray, který se už od svých sedmi let toužil stát umělcem a podle toho také volil své kroky, se narodil roku 1890. O jeho pravém jméně můžeme jenom spekulovat. Emmanuel … a jak dál? „Do mého příjmení nikomu nic není,“ říkával. A tak se už vžilo jméno, které si vzal za své krátce poté, co v pětadvaceti odjel poprvé do Paříže, aby se tu setkal s velikány avantgardního umění – Marcelem Duchampem, Tristanem Tzarou, Maxem Ernstem nebo Andrém Bretonem. Paříž ho přitahovala. Přesto se ve válečných letech vrátil na chvíli do své rodné Ameriky, chvíli zde pracoval ještě v Hollywoodu, ale nakonec se opět vrátil do Paříže, kde žil až do své smrti.

Man Ray

Začínal jako malíř a později se stal fotografem. Ale vlastně celý život přecházel volně od malířství k fotografování a zase zpět. „Maluji to, co nemohu fotografovat, například své sny. Fotografuji věci, jež nemohu namalovat,“ tvrdil. Těžko však soudit, zda je reyogram (neboli fotogram), který poprvé stvořil ve své komoře kolem roku 1920, spíš obrazem nebo fotografií. Stal se malířem, který místo štětce používal světlo. László Moholy-Nagy později Raye označil za otce fotografické abstrakce.

Man RayPřesto se však Ray nestal otrokem techniky. Říkával, že „svět je plný obdivuhodných řemeslníků, ale v něm tak málo praktických snílků.“ Známý se stal i jeho výrok, že „není potřeba mít obrovské publikum, potřeba je 5 nebo 6 lidí, kteří se zajímají, co děláte a povzbuzují vás v tom.“ Man Ray musel čelit díky své tvorbě velké kritice, a to například i od Československých umělců, kteří o Reyových dílech s oblibou říkávali, že jsou sice fotogenická, ne však fotografická.

Man Ray zemřel před sedmatřiceti lety, přesto tu však jeho odkaz zůstává dodnes. Byl jeden ze zakladatelů moderního umění, na jeho díla navázala po jeho smrti spousta dalších umělců, včetně samotných žáků, které si Ray vychoval – Berenice Abbott nebo Bill Brandt.

Více než 150 děl, které Man Ray vytvořil mezi lety 1916-1968, můžete v těchto dnech spatřit v londýnské National Portrait Gallery. Většina z fotografií ve Velké Británii dosud  nebyla k vidění. Více informací naleznete na stránkách: http://www.npg.org.uk//whatson/man-ray-portraits/exhibition.php.