Gruzínská policie ho hostila vínem, ukrajinští zloději chodili ven, jen aby ho viděli a arménští katolíkové mu připravili na uvítanou luxusní večeři. Rodná Litva však fotografa Vitase Luckuse nikdy nepřijala.

Doma byl jako lev – hodně pil a ani násilí mu nebylo proti srsti. Lidé mu přesto důvěřovali, obdivovali ho a napodobovali jeho chování. O Vitasovi se vyprávěli fascinující legendy. Jeho extravagantní a velkolepý dům býval střediskem kulturní scény ve své době. Jeho krásná manželka hostila slavné umělce z celého Sovětského svazu; vedli se několikadenní hovory o životě a o umění. Nakonec to byla ale fotografie, která Vitase Luckuse spolkla.

Vitas LuckusFotograf Vitas Luckus se narodil do nacisty okupované Litvy 29. května 1943. Rok na to převzali moc sověti. Mezi lety 1950 až 1961 studoval malířství a při studiu v roce 1956 začal také s focením. Žil ve společnosti, která ho oficiálně nikdy nepřijala. Jeho bouřlivá povaha a jeho mimořádné dokumentární fotografie ukazují Luckuse jako umělce, který se odmítl přizpůsobit běžnému životu; odmítal hledat úspěch v rámci pravidel tohoto systému.

Tento litevský bouřlivák žil po noho let v ústraní a trpěl pod tlakem sovětského bezpečnostního aparátu. Pracoval posedle, ale tak trochu věnoval péči i tomu, co na jeho tvorbu říkají jiní.

Luckus Vitas Luckus Vitas

 

 

 

 

 

Luckuse bychom dnes mohli označit za průkopníka konceptuální fotografie v Litvě, ačkoliv se od svých kolegů-konceptualistů lišil. Věnoval se vesměs reportážní fotografii, přestože zůstával věrný umělecké fotografii. Věnoval se i portrétům či surrealistický fotografii. Od roku 1960 do poloviny roku 1980 cestoval po celém sovětském bloku a zachycoval rolníky, městské děti či náhodné kolemjdoucí.

Život pod kontrolou a vražda

Je to jako bys šel hluboko do vody, a to může být velice těžké,“ říká Tanya Aldag – čtyřiašedesátiletá vdova po Luckusovi, která si znova vybavuje život s litevským fotografem. Byla jeho múzou i tvůrčím partnerem. Když Luckus v roce 1987 ve věku 43 let zemřel poté, co spáchal vraždu a následně sebevraždu, jeho dílo bylo blízko k tomu, aby zůstalo zapomenuto. Paní Aldag, sklíčená náhlou smrtí svého muže, nakonec utekla do Spojených států se svou malou dcerou a poté se tam znovu vdala.

Luckus Vitas Luckus Vitas

 

 

 

 

 

Paní Aldag se dlouho se svou minulostí nemohla vyrovnat. Svého prvního muže potkala  v nemocnici, kde pracovala jako zdravotní sestra. Bylo jí 18 let, on byl o 6 let starší. Prvním domovem jim byla fotografické studium, kde Luckus pracoval, spali tam spolu na jednolůžkové posteli. Brzo nato se z Luckuse stal známý fotograf a rodina si finančně i společensky velice polepšila. Luckus se vydával na fotografické cesty a vracel se s velice poutavým materiálem.

Luckus VitasLuckus nebyl nikdy zapojená do politiky, přesto jeho práce byla často komunistickými úředníky cenzurována. V patách měl navíc často vládní policisty nebo špehy. 16. března 1987 přišel rodinu navštívit rodinu důstojník KGB osobně. Rozhněvaný Luckus nevydržel nápor otázek, vzal muže pod krkem a zabil ho. Poté se vrhl z balkónu. Aldag našla svého muže ve sněhu již mrtvého.

Paní Aldag, která nyní provozuje domov pro seniory na svém ranči, smířlivě po více než dvaceti lety od tragické události říká: „Je čas mluvit.“ Ve svém domě střeží objemný fotografický archiv, který by ráda v budoucnu odhalila. O Luckusovi tedy ještě určitě uslyšíme!

Luckus Vitas Luckus Vitas