Česká exilová fotografie ještě stále skrývá plno zajímavých a neprobádaných fotografů. Jedním z nich je také Lotar Neumann, ve své době velmi činný fotograf, který po svém útěku z Československa upadl v dějinách české fotografie do zapomnění.

Otevřít archiv Lotara Neumanna, připomenout znova jeho dílo a jeho život, který byl propleten různými strastmi a bolestivými událostmi, si vzalo za úkol Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze a uspořádalo na konci května v Galerii Josefa Sudka Lotarovi jeho první, leč velice komorní výstavu.
Lotar Neumann

Kým ale vlastně Lotar byl? Co se v jeho fotografiích odráží? Jakým jazykem vlastně ke svým divákům mluvil? Dílo tohoto dokumentárního fotografa rozhodně nezačíná ve 40. letech, kdy o sobě poprvé dává vědět, ale utváří se postupně po osobních zkušenostech s 2. světovou válkou a pokračuje v cizině, kde se po své emigraci z Československa snažil nalézt domov.

Lotar Neumann, narozený v roce 1918 v Praze, pocházel z židovské rodiny a 2. světlová válka pro něj a jeho rodinu, stejně jako pro většinu židovských rodin, byla osudová. Přežiji nebo zahynu, buď a nebo. Osmatřicet Lotarových příbuzných válku nepřežilo, mladý Neumann vyvázl živý jen díky pomoci svých přátel, kteří ho v převleku unesli a schovali na venkov.

Lotar Neumann

Druhá diktatura však přišla záhy po válce, a to už se Neumann na to, že ho zase někdo náhodou unese, spoléhat nechtěl. Sbalil své věci, svou těhotnou manželku a krátce poté, co komunisté převzali v zemi moc, zmizel ve Švýcarsku. Tam se mu také zanedlouho narodila dcera Zuzana. Lotarovi se tímto útěkem otevřel svět a cestování ho už poté provázelo po celý život. Ve Švýcarsku žil krátce, záhy se přesunul do jihoamerické Venezuely, kde vybudoval se svým bratrem Hanušem (taktéž emigrantem) velké chemické závody.

Další jeho cesta se zdá být zpátečkou; čtyřiačtyřicetiletý Lotar se se svou, už čtyřčlennou, rodinou vrací v roce 1962 do dobře známého Švýcarska. Tentokrát se tu však rodina Neumannova usazuje, kupuje tu a rekonstruuje zámek a Lotar se naplno pouští do focení.

Lotar Neumann

Dosud tu byla řeč pouze o Lotarově životní dráze, jakým byl ale fotografem? Co ho k fotografii přivedlo? Mladý Neumann se k focení připletl z druhé strany – přes chemii, kterou studoval na vysoké škole. Ačkoliv kvůli 2. světové válce vysokou školu nedokončil, získal alespoň pro focení chemické a řemeslné základy.

Pozvánka na výstavu Lotara NeumannaFocení se Neumann pořádně začal věnovat až za okupace; fotil oprýskané omítky pražských domů, fotil výlohy obchodů, lidi  ztracené v davu města. Už na začátku své fotografické kariéry fotí to, čemu se poté bude věnovat celý život – momentům ulice, náhodným setkáním a zvláštnostem, které město ve své rozmanitosti nabízí. Lotar měl tu výhodu, že procestoval svět; nejen Jižní Amerika a Švýcarsko, ale také New York, Londýn, Itálie, Španělsko, Severní Afrika, Indie,… zde všude Neumann zaznamenával místní kulturu a pouliční každodennosti. Ze začátku pracoval výhradně s  černobílou fotografií, postupně však přešel na barvu, kterou svými chemickými znalostmi dovedl k dokonalosti a stala se poznávacím znakem jeho tvorby.

Výstava v Galerii Josefa Sudka nabízí pouze zlomek z toho, co Lotar za svůj život vytvořil. První místnost dává nahlédnout do začátečnické tvorby, která vznikala ještě v Praze, a v níž se mísí obrazce pražských omítek a reklamní plakáty. Druhá místnost se už věnuje jeho působení v exilu, k vidění jsou především barevné snímky 60. let, které patří v Lotarově kariéře v vrcholu, ale nechybí ani další pozdější tvorba.

Lotar Neumann

Mimo focení se Lotar Neumann také vášnivě věnoval sběratelství uměleckých děl H. Daumiera, anglických prerafaelistů, umělců evropské a americké secese a expresionistů. Po Neumannově smrti v roce 1992 tuto cennou sbírku věnovala jeho žena Věra do České republiky, stejně jako fotografe svého manžela.

 

Lotar Neumannova
Doba trvání výstavy: 23.5 – 8.9. 2013
Galerie Josefa Sudka
Úvoz 24, Praha 1