Koukám, že píšu kraviny

Na letošní podzim byla v Dobšicích u Znojma na pravidelné akci OVARt plánovaná výstava Nestřety, na které se měly ukázat práce různých autorů a uskupení spojených nějakým způsobem s AFUKem.

Kvůli koronavirové krizi a opatřením se akce neuskutečnila a posunula se na dobu, kdy se situace zlepší a opatření budou zase zmírněna nebo ještě lépe zrušena. My ale nechceme čekat s rukama složenýma v klíně a tak jsme pro vás připravili pár příspěvků, ve kterých představíme vystavující a začneme rozhovorem s Přemyslem Dufkem, který je hlavním organizátorem OVARtu už několik let. Kvůli opatřením vedl Vláďa Hudeček rozhovor s Přémou přes Messenger a předkládáme vám ho téměř beze změny přesně tak, jak se odehrál.

*

Začnem hned? Odpovědi mi nemusíš vysypat hned z rukávu, nespěchá to, takže si je klidně i dlouho rozmýšlej.

 

No, chodím po dílně a občas kouknu na mobil. Hrň…

 

 

Supr. Tak pro začátek zkus stručně představit OVARt jako takový pro ty, co o něm nikdy neslyšeli. Co to je a jak to vypadá?

 

Mmnt…

Už máš zaplý diktafon?

 

Jj

 

Já nevím, jak to chceš. To, co bylo úplně na začátku MASO-X a jak ten vznikl díky PeX a jedné oslavě narozenin a to co se mi zrodilo v hlavě?

 

No na tu první otázku mi spíš řekni, co to fakticky OVARt je, jako kdyby se tě zeptal někdo, kdo o tom nikdy nic neslyšel. Historii bych rozvedl pak.

 

 

OVARt – Ojedinělé Výtvarné ARtefakty.

Jde o výstavu fotek, obrazů, všeho co se dá pověsit na zeď a ukázat. Vystavující byli povětšinou známí, kamarádi, se kterými jsem se potkal na internetových galeriich. Za těch víc jak 10 let konání výstav, a hlavně při setkání na vlastních vernisážích, jsem se potkal s dalšími a dalšími spřízněnými dušemi, které vystavují na dalších výstavách. Dnes už se mi i sama hlásí některá sdružení, že by si rádi něco vystavili. Není to žádná monster akce se super umělci, ale spíš setkání lidi, kteří mají rádi výtvarno, chtějí občas něco pověsit na zeď a aby se potkávali a poznávali s novými lidmi stejného zaměření.

Já si to ještě přečtu, píšu na první pokus.

A musíš mi opravit hrubky, já sotva prošel ZŠ z češtiny.

 

Takové odpovědi jsou nejlepší. Drobnosti samozřejmě opravím.

 

 

A teď tedy k té historii. Jak to celé vzniklo, kdo u toho byl a jaké bylo „tenkrát poprvé“?

 

Vzniklo to na internetové galerii PhotoExtract, kde jsem se potkal s prvními fotografy, kteří byli z celé republiky a brali mě mezi sebe. Samozřejmě bylo tam i hodně zlého mezi lidmi, ale z nás se vykrystalizovala skupinka, která si dala název ASO, což mělo znamenat Amatéři SObě. Už nevím, kdo to založil a kdo všechno tam byl a kdo to pojmenoval. Pár lidí si pamatuji určitě, ale nebudu je vyjmenovávat, když si nepamatuji všechny a oni by si zasloužili napsat všichni. Vždy když jeden člen skupiny naznal, že poznal dalšího člověka, který byl stejně naladěn a pozitivní, tak ostatním navrhl, že by mohl být přizván a to se stalo jednou i mě.

Nicméně na PeX byli stále další nově příchozí a už se tam hledělo spíš na kvantitu a lidé se tam hlavně chtěli o něčem hádat. No asi je to všude. Naše skupina byla ale celkem kompaktní.

Nemusíš to všechno psát, já píšu postupně, nevím jak to shrnout a určitě tam jsou zbytečnosti…

 

 

Pokračuju…

A tak v dubnu l.p. 2009 jsem byl pozván na oslavu narozenin do Jindřichova Hradce. Tak po váhání jsem se domluvil s členem ASO, který bydlí po cestě do JH, sehnal šoféra, nabral 5l modrého portugalu a vyrazili jsme.

No a to setkání mě absolutně nadchlo. Potkal jsem tam lidi, které jsem znal jen pod nicky na PeX. Tenkrát nikdo ještě fb asi neměl. No byla to paráda a já mám rád osobní setkání. Po cestě v noci domů mi furt šrotovalo v hlavě co dál.

Ještě jsme v tu noc zašli v Dobšicích na pivo do restaurace Sapik, jejíž majitel Bohuš je můj spolužák a kamarád. Seděl jsem, popíjel a koukal na ty zdi prázdné s pár vybledlými reprodukcemi Alfonse Muchy. No a k ránu jsem vstal, vzal Bohuša a zeptal se ho, jestli by nevadilo, kdybych mu na ty zdi něco pověsil. On hned, ať si dělám co chci a bylo jasné.

 

 

No a pak jsem v červenci udělal sraz v Dobšicích na hřišti, víkendové setkání lidí z PeX, kde jsem věděl, že se podělím o svůj nápad společných výstav u Sapika. Vzal jsem tam Vladimíra Havrana Smýkala z Brna a řekl mu to. Souhlasil a pak jsme ještě udělali nějaké setkání jen spolu, domluvili datum, podrobnosti a 3.10.2009 proběhla první vernisáž výstavy, kterou jsme nazvali upraveným názvem ASO a to MASO-X. Což znamená Moravští Amatéři SObě a eXternisté. Moravští protože zakládající byli povětšinou z Moravy a aby tam bylo obsaženo veškerá jiná území tak je tam to eXternisté.

A taky jsme se domluvili na pravidelností výstav a to vždy na jaře a na podzim. 5 let – 10 vernisáži proběhlo pod názvem MASO-X. Po té ostatní členové rozhodli, že by jsme nemuseli dělat ty výstavy tak často, že by stačilo třeba jednou za rok. S čím jsem nesouhlasil a během dvou dnů zařídil výstavu defacto sám. A i když jsme se nerozešli ani náhodou ve zlém, myslím že jsme všichni dodnes přátelé, udělal jsem to pod novou hlavičkou – OVARt. A to už jsme skoro v současnosti. OVARt má dalších 12 oficiálních vernisáži a nebýt letošních pandemických důvodů, bylo by o dvě víc.

Ještě musím uvést, že to je hlavně o setkávání, pak o tom výtvarnu, ale nesmím zapomenout na muziku, která dodává kulisu vernisáži. Za ty léta se tu vystřídalo spoustu muzikantů, kteří nám zahráli s chutí a takříkajíc za pivo a párek.

 

 

No je fakt, že k OVARTu muzika při vernisážích patří skoro neodmyslitelně. Bylo to tak v plánu úplně od začátku? Jak sháníš vystupující? A jaká hudba byla na akcích OVARTu zatím k slyšení?

 

Tak od začátku jsem chtěl mít i muziku k vernisáži. A protože ji mám rád a mám rád i lidi, kteří ji dělají ve svém volném čase a rádi, tak jako my fotíme, chtěl jsem jim tímto dát prostor též k nějaké prezentaci. A moc mě těší, že kdo měl čas a oslovil jsem muzikanty buď já, nebo někdo jiný spolupořádajicí, tak nikdo neodmítl. A spíš jsem se musel vždy krotit, aby z toho nebyl víc hudební večer.    Takže jsem v loni začal pořádat na tom samém místě bigbeatové večery a je to skvělá klubová záležitost s prima lidma, naladěnýma na stejnou vlnu.

Za tu dobu už jsem se seznámil s dosti muzikantama, takže buď poprosím přímo je, nebo zda nemají někoho dalšího kdo by si chtěl zahrát. V případě vernisáží se ptám vystavujících, zda někoho mají, nebo preferuji a díky tomu jsme tu mohli zažít i vystoupení třeba skupiny DneskaNe. V začátcích hlavně pomohli kamarádi z Brna, kteří hojně dodávali interprety. Preferuji hlavně s vlastním repertoárem.

Začalo to Mírou Kubínem, pak J. E. Frič, Stanley H20 čti HáDvěÓ, Láďa Langer, Miloš Kocman, Hynkovy zámky, Mongolovy městské sady, Nic moc kvintet, Po pracovní době, Zbyněk Dovrtěl, Pepa Barnet & Sešup, Durman Durman, DneskaNe, Tiché lodi, FNS, Pavel Frynd, Jaksepatří, Tereza Holubová a další a další…   Nechtěl bych na nikoho zapomenout, jen si nemůžu na všechny vzpomenout.

 

 

Ze svého prvního OVARtu si vybavuju Dinu Ávotoh…

 

Jj.

Jsem v procesu, lovím v paměti…

Stejně jsem si vzpomněl na hodně.

 

Snad je to vše… Sestříhej to, děkuji.

 

Jo přeberu to a hotový text ti určitě ještě pošlu, nicméně ještě pár otázek dáme.

   

 

Vyvíjí se OVARt nebo jede stabilně pořád ve stejných kolejích jen s drobnými změnami?

 

No, jede pevně ve svých kolejích, ale vyvíjí. Už jenom proto, že o něm ví víc lidí, a hlavně že další a další se chtějí aspoň zúčastnit, když už nezavěsí. Já jsem rád za každého, kdo má chuť zavěsit, já jsem si svůj cíl splnil, aspoň jednou pověsit své fotografie a teď už se kocham jinými, krásnějšími.

A ještě mě těší, že postupně vymazáváme černá místa na mapě účastníky z různých koutů nejen ČR.

 

No když už o tom mluvíš, co ty a fotografie? Jak ses k focení dostal, co fotíš atd.?

 

Tak v 6ti letech mi pověsil táta v Tatrách na krk Ljubitela a bylo to. Celoživotní láska na první pohled.

Nejradši fotím reportáže. Nic stylizovaneho, i když někdy i to se musí.

 

To už fotíš nějaký ten pátek. Jak se během let měnil tvůj přístup k focení?

 

No jedině focení od a do zet… Takže film, vyvolat, temná komora, osvit a výbojka, ustalovač, leštička… Před vojnou jsem prodal temnou komoru a že si pořídím po vojně lepší. No ale bylo po revoluci, peníze nebyly a už chtěl většinou každý na barvu. Na barevný proces jsem vůbec neměl. Udělal jsem pár svateb způsobem nafotit a nechat si vyvolat a předat. To mě přestalo bavit a vlastně jsem přestal úplně fotit.

 

 

A co tě vrátilo zpátky k focení?

 

Zpátky k focení mě vrátil nákup PC, kdy jsem si vymínil, že zároveň s ním koupíme digitální foťák. Byl to Olympus c 150, jestli se dobře pamatuji. Dvou megový foťáček, se kterým jsem se naučil a hlavně jak za dob temné komory jsem měl výsledné fotky pod kontrolou, jen ta vůně chemie chybí. No a za rok byl další 4 MB Benq, za další už ultrazoom Panasonic, další lepší Panasonic a pak první digitální zrcadlovka Canon 400D. No a to už začala doba MASO X a tak dál.

 

Jakou fotografii máš rád jako divák a existují autoři, jejichž práci doslova sleduješ?

 

Popravdě moc fotky nevyhledávám a nestuduji. Připadá mi to, jako bych opisoval a kradl náměty. Koukám samozřejmě a snažím se nějak chca nechca inspirovat. Měl jsem rád focení lidí, takže spíš reportáže a skryté pohledy na různé věci, nestrojená zátiší a podobně.

 

Koukám, že píšu kraviny. Radši to ani nikomu číst nedávej.    

 

Tak v tomhle s tebou nesouhlasím a neposlechnu.

*

Přemysl Dufek

Vrátný, fotograf, nožíř a umělecký truhlář, kulturní referent, sběratel výzev, hledač okamžiků a věčný učeň života, ale především úžasný a skromný člověk. 

 

 

FB stránka OVARtu

FB stránka P.Dufka

FB profil P.Dufka