V Hradci Králové probíhá výstava Jana Kotěry, která připomíná stoleté výročí od otevření místního muzea, jehož je významný český architekt autorem.

Stavba muzea je bezpochyby jedinečná, stejně jako další stavby, které Kotěra v Hradci postavil. Výstava na počest jejich kulatin by zasluhovala něco výjimečného, nic takového se však v tomto případě nestalo.

Jan KotěraJan Kotěra, brněnský rodák a slavný žák Otto Wagnera na vídeňské Akademii výtvarných umění, zanechal v Hradci Královém podstatnou stopu, přestože ho k tomuto městu nepojil žádný osobní vztah. Na začátku 20. století sem byl pozván osvíceným starostou dr. Františkem Ulrichem, který znal Kotěrův talent již z vídeňské Akademie. Už v roce 1896 přivedl radní do Hradce jiné Wagnerovy žáky –  Ottakara Bőhma a Huberta Gessnera.

Okresní dům, který si od Kotěry v roce 1902 objednal, představuje pro třicetiletého architekta nejen první realizaci v Hradci Králové, ale také první velkou zakázku. Nádherná secesní budova se známou kavárnou a s obrazem Jana Preislera byla po léta brána jako ostuda města, přesto zde o deset let později mělo vzejít Kotěrovo vrcholné dílo – budova Městského muzea (dnes Muzeum východních Čech). V roce 1910 zde stačí postavit ještě Pražský most přes řeku Labe a Urbanův Grandhotel stavěný již ve stylu moderny. Pozdní dílo pak představuje dům na rohu Eliščina nábřeží, jež dnes slouží jako knihovna.

Budova Městského muzea (dnes Muzeum východních Čech)

Na realizaci muzea spolupracoval Kotěra s dalším významným architektem Josefem Gočárem, na výzdobě se pak podíleli např. Stanislav Sucharda, František Kysela, Jan Preisler. Zakázku na vytvoření tak výjimečné stavby provázely od začátku vzniku komplikace; dekorativní návrh, který Kotěra v roce 1907 prezentoval, byl pro zadavatele příliš nákladný a tak musel již známý architekt, působící v té době především ve Vídni, ze svých požadavků ulevit. Do projektu se poté vložil Gočár, s jehož pomocí předložil Kotěra v roce 1908 o něco skromnější variantu. Stavět se začalo za rok a za další čtyři roky byla budova dokončena.

Ani za 100 let neztratilo Muzeum východních Čech na půvabu a dodnes se řadí tato budova k dominantám města.

Ani za 100 let neztratilo Muzeum východních Čech na půvabu a dodnes se řadí tato budova k dominantám města. Není proto překvapující, že zde na počest tohoto výročí vznikla výstava, která má vzdát hold jednomu z nejlepších architektů 20. století, jakým Kotěra bezesporu byl. Člověk by očekával, že kulaté jubileum bude dostatečný důvod pro uspořádání velkolepé výstavy, která využije všechny prostory, jež muzeum nabízí, s odkazem na další doprovodný program. Bohužel. V tomto případě musí návštěvník nutně odcházet zklamán. Výstava Kotěra. Po stopách moderny, jak se výstava jmenuje, nezabírá ani jedno celé patro. Její hodnota by se tedy logicky měla nacházet ve vyšší kvalitě, když kvantita je podceněná.

Kotěra. Po stopách moderny. Foto: M. Beneš

Organizátoři lákají na „genezi výjimečné budovy v souvislostech, v nichž prezentována ještě nikdy nebyla“. Výstava má být koncipována jako příběh začínající ve Vídni na konci 19. století a končit má v Hradci ve 20. letech 20. století, kdy se po vlivu Kotěry a Gočára stalo město vzorem pro ostatní metropole. Muzeum si pro tento účel vypůjčilo některé exponáty z vídeňského Museum für angewandte Kunst či z pražské Národní galerie. Návštěvníka při vstupu do výstavního prostoru jistě překvapí šero, které není přerušeno ani v jedné ze tří místností, do které je výstava rozložena. Důvodem je požadavek vídeňské galerie, která exponáty zapůjčila pouze za cenu toho, že budou vystavovány v tak ponurém osvětlení. To má na celou výstavu nepochybně velký vliv, ani to však ještě není důvod k nespokojenosti.

Kotěra. Po stopách moderny. Foto: M. Beneš

K vidění jsou osobní věci Jana Kotěry, zejména pak rodinné fotografie, které se nacházejí v první části výstavy. V hlavní místnosti jsou exponáty související s budováním muzea, např. přípravné návrhy nebo nábytek, jež vznikl spolu se stavbou. Na zdích se potom návštěvník může dočíst některé zajímavosti, které provázaly zrod muzea. Dále jsou zde z nepochopitelného důvodu umístěny i jiné věci užitkového charakteru, které nepochází ani od Kotěry a ani nesouvisejí s výstavbou muzea. Třetí místnost je opět zaplněna exponáty odkazující na Kotěrův osobní život. Všechno, co zde člověk uvidí, je však příliš málo v porovnání s Kotěrovou monografií vydanou v roce 2001. Proč organizátoři nevystavili víc dobových fotografií a další díla, která Kotěra navrhoval do interiéru? Proč se nesnažili vypíchnout perličky z Kotěrových pobytů v Hradci? Hradec Králové by jeho osobnosti mohl využít lépe; bezpochyby by mu nikdo nevyčítal, kdyby ho tak trochu „vzal za vlastního“.

Kotěra. Po stopách moderny. Foto: M. Beneš
Celkově výstava působí nesourodě; očividná je malá snaha, kterou zde organizátoři projevili. Slabou stránkou je nejen její plytkost a nesourodost, ale chybí ji i vtip a využití prostoru. Zajímavější prohlídku návštěvník uvidí, když si projde celým Kotěrovým dílem, tedy Muzeem východních Čech, odzdola nahoru, a povšimne si důmyslných detailů stavby a její celkové preciznosti, s níž byla postavena. Nádherné jsou výplně oken, stejně jako schodiště tvořící bezpochyby dominantu celé budovy. Doporučovala bych navštívit i ředitelnu v přízemí, kterou zdobí ještě původní nábytek. V případě většího zájmu je samozřejmě nejlepší projít si celým městem a shlédnout i další skvělá díla, nejen od Jana Kotěry, ale také od Josefa Gočára.

Výstava Kotěra. Po stopách moderny trvá v Muzeu východních Čech do 31. ledna 2014. Více informací naleznete na stránkách www.muzeumhk.cz.