Přeskočit na obsah

Když je úterý tiché

Reportáž s fotkami a téměř lyrickým textem Jirky Trnky. V ukázkách si navíc můžete přečíst to, co jste na akci „VIII. tiché úterý“ 13.června v olomoucké kavárně Kratochvíle mohli slyšet naživo.

 

Ztichnul čaj i pivo. Ztichnul vzduch. Tichá je Kratochvíle. Tiché je úterý.

Tiché lodi prorážejí jemně ticho tóny a zpěvem.

Vplouvá do ticha František. Milostná, melancholická, tichá i drsná Olomoucká poezie.

Ticho se leklo.

Stanislav v slamáčku. Netiché básně. Stručně, jasně, důrazně… a pak i tiše.

Hlučně tichá i tiše hlučná pauza, víno a cigáro. Diskuze.

Hynkovy zámky převalují ticho před sebou. Zvuk se natlačí do ticha. I v tiché písni.

Pak vše ztichlo. Kratochvíle, čaj i pivo.

Blíží se středa. Končí Tiché úterý.

(Jirka Trnka)

 

 

Stanislav Denk:

Nevěsta

unikající čistotě

stínem. Špiní chrám

plodností. Hrou. Dýmem

svázané osudy. Zastudí

chodidla bosá. Jamkou

vzdechu. Tvrdého zrna

naděje. Veroničinou rouškou

visící na trnu.

 

 

František Vrba:
Městem

hladina kaluže hnula se jen zvolna

stín staré lampy je rozlomená lžíce

nabírá můry tápající domů

kočka se stáhla k nohám popelnice

 

a na komínech černé vrány hnízdí

stejně tak v sukních holek z Olomouce

láska je ticho vytloukané při zdi

retko co nutí ještě nadechnout se

 

 

Tiché lodi:
Oknem do zahrady
Koukám oknem do zahrady

vítr tam ohýbá černé stromy

nad březovou kolébkou

 

Tolik strachu z nejistoty

anděl tančí na špičce jehly

pod srpnovou oblohou

 

Rozháníš vzduch cigaretou

pláč utichá pod peřinou

běžíš zmaru v ústrety

 

A měsíc zase nakukuje

zda čistá duše k němu pluje

nad hořící moruší

 

Foto: Jirka Trnka

 

Štítky: