V přehledu tentokrát zavítáme vícekrát i mimo Prahu, kde se konají dvě zásadní retrospektivní fotografické výstavy Rogera Ballena a Miroslava Machotky. Nejen milovníci Maxipsa Fíka, ale především hravosti, humoru a grotesknosti, by si neměli v Olomouci nechat ujít výstavu ilustrátora Jiřího Šalamouna. Pokud máte rádi alternativní techniky a překračování hranic, vydejte se do České Lípy poznat ‚Evline svety‘. Litevský fotograf Žilvinas Glušinskas představí v nitranské Trafačce na svých modrých „poznámkách z dovolené“ fotografickou techniku zvanou kyanotypie. Přehled výstav uzavírá bratislavská prezentace „divné vize konkrétní reality“ slovenské autorky Petry Doležové. Jako sladkou tečku na závěr nabízíme dokumentární film Martina Štrby o fotografech slovenské nové vlny – Vlna vs. Břeh.

 

Roger Ballen – Shadowland 1982-2014

3.2. – 16.3. 2015, Kafkův dům, Praha

roger-ballen-prague-shadowland-exhibitAmerický fotograf Roger Ballen, jeden z nejvlivnějších a nejdůležitějších umělců 21. století, se narodil v New Yorku v roce 1950, ale více než 30 let žije a pracuje v Jižní Africe. Jeho profese geologa ho vyvedla z velkého města ven do přírody. Zde prostřednictvím svého fotoaparátu objevuje utajený svět malých jihoafrických měst. Od roku 1994 již více inklinuje k venkovu, ke svým novým námětům a zjišťuje, že jeho skutečným domovem se stává Johannesburg.

Projekt představuje prostřednictvím 191 originálních fotografií autorovu tvorbu za posledních bezmála čtyřicet let. Jeho neobvyklé, nicméně charakteristické a provokativní práce diváka nabádají, aby se s nimi vydal na cestu do světa autorovy imaginace a zkoumal hlubší zákoutí vlastní mysli.

 

Miroslav Machotka – Události míst / Retrospektiva

23.1. – 5.4. 2015, Leica gallery, Praha

1996a_MachotkaVýstava představuje výběr černobílých snímků pořízených tradiční analogovou filmovou cestou. Jednotlivé fotografie zachycují novým výtvarným pohledem převážně exteriérové výjevy všedního denního života.

“Autor, bez jakékoliv vnější nebo formální manipulace, pouze výběrem místa, objektů, světla, času a vizuálním spojováním prvků fotografovaného světa své záběry více méně vytváří, v jistém smyslu podobně jako malíř konstruuje abstraktní obraz. Každá fotografie je pak individuálním dílem, které reflektuje nejen podobu městské civilizace, ale rezonuje i s autorovými vnitřními pocity, s nimiž konfrontuje každodennost, banalitu i materialismus svého okolí. Divák se ocitá na prahu důvěrně známého světa, ten je však zpochybněn a znovu otevřen pro jeho vlastní fantazii,” dodávají k autorově tvorbě organizátoři výstavy.

 

Jiří Šalamoun – No tohle ?!

29.1. – 17.5. 2015, Muzeum moderního umění, Olomouc

Jiří ŠalamounJiří Šalamoun je zřejmě nejvýznamnějším českým ilustrátorem druhé poloviny dvacátého století. Jeho vynikající výtvarné interpretace se dočkaly např. Dickensova Kronika Pickwickova klubu, Sterneův Tristram Shandy nebo Saroyanův Tracyho tygr. Jakkoli dětští čtenáři milují především příběhy Maxipsa Fíka, rozhodně nelze zapomínat ani na Tolkienova Hobita či Cooperova Posledního Mohykána. A vždy je tady také Hofmanův Pan Tau.

Tím, co je Šalamounovi vlastní bez ohledu na žánr, v němž se pohybuje, je – hravost, humor, také ale grotesknost a expresivita projevu, které spíše prohlubuje, než zastírá jemně akcentovaná něha. Kombinace těchto prvků mu umožnila dosáhnout maximální výřečnosti, nikoli na úkor ilustrovaného, ale v souzvuku s ním.

 

Eva Vlašičová – Evline svety

14.2. – 20.3. 2015, galerie Černý Jeřáb, Česká Lípa

Ceska_LipaAutorka zde představí převážně výtvarné fotografie z velkoformátového fotoaparátu Kufa 810 – zpracované nejen tradičně, ale i autentickými historickými technikami, resp. alternativně: kontakt, olejotisk, bromolej, kyanotypie, mokrý kolodiový proces, lithprint, Van Dyke. Nebudou zde chybět ani nové skleněné objekty.

Autorka často překračuje hranice poznaných možností jednotlivých fototechnik, s nimiž experimentuje a vzájemně je kombinuje. Ústředním tématem její tvorby je člověk – žena / muž se všemi pocity a vlastnostmi, které této bytosti náleží. Ve figurálních kompozicích nejčastěji prostřednictvím sebe samé zobrazuje emoce, které občas prožívá každý. Schopnost dramatizovat a vyhrotit emoce na hranu zjemňuje vírou v dobro a lásku v každém člověku.

 

Žilvinas Glušinskas (LT) – WATERCOLOR PAPER

6.2. – 27.3. 2015, Salón fotografie, Bratislava

10858411_894149987282855_2080898634578794392_nSlovy autora: „Moje fotografie jsou cosi jako ‚poznámky z dovolené‘. Zachycují to, co cítím a vnímám, když zmáčknu spoušť. Staré klasické fotoaparáty a staré fotografické filmy jsou jako cestující v čase čekající na obrázek, který by zarámovali. Začínal jsem s jednoduchou tmavou komorou a krok za krokem jsem dorůstal ke zvětšeninám. V alternativních historických procesech jsem objevil nejlepší způsob, jak prezentovat své fotografie.“

Výběr pod názvem „Watercolor PAPER“ zahrnuje tři různé ruční historické techniky z 19. století. Gumotisk z projektu „PHOTOGRAFFITI“ – obrázky z různých míst znázorněné v podivných barvách, Kyanotypie z výstavy „JAPIN“ fotografované v Japonsku na dírkovou komoru, jakož i pár dalších samostatných prací.

 

Petra Doležová – Rachel Fee

27.2.-29.3. 2015, fotogalerie Trafačka, Nitra

312929_2541795264931_407577372_nPetra charakterizuje svou fotografickou tvorbu jako divnou vizi konkrétní reality. Přesto, že se v jejích pracích objevují prvky surrealismu, všechno stojí pevně esteticky na nohou se špetkou samoty (solitude), jedinečnosti a neopakovatelnosti. Pozorovatel je konfrontován s realitou viděného. Měl by se ptát, zda je to opravdu, na co se právě dívá. Tím se ho autorka snaží vtáhnout do světa její fantazie. Co se zdá na její fotografiích opravdové, není a co se zdá být nepravé, je skutečné. Realita v dnešním světě není až tak jistá. Petra vytváří hru. Komunikuje s publikem. Manipuluje ho.

Petra Doležova se narodila na Slovensku v roce 1984. Vyrůstala v Komárně. V 19-ti se jí Holandsko stalo druhým domovem. Kouzlo fotografie začala objevovat na Praktice. Umělecké obzory si rozšířila na umělecké vysoké škole Willem de Kooning Academie v Rotterdamu.

_

Vlna vs. břeh

dokumentární film (Česko/Slovensko, 2014),  režisér Martin Štrba, 88 min

pavlik_01

Jano Pavlík

Martin Štrba zde sleduje slavnou generaci slovenských fotografů z osmdesátých let. Tzv. ‚slovenská nová vlna‘ (Jano Pavlík, Rudo Prekop, Vasil Stanko, Tono Stano, Martin Štrba, Miro Švolík, Kamil Varga a Peter Župník) byla v první řadě parta slovenských spolužáků z pražské FAMU. Dokument Martina Štrby dává maximální prostor vzpomínkám skupiny tvůrců. Nechává je otevřeně mluvit o jejich začátcích a třeba i o posledních bojích se slábnoucím režimem a sleduje jejich osudy až do současnosti.

V rychlém sledu se objeví i velká řada dnes už slavných fotografií a i když na komfort poklidného prohlížení výstavy film nemá, nemá ani takové ambice. Směs černobílých snímků, jež vstoupily do historie, dynamický střih a krátké záběry na dobová lejstra nebo momentky z vernisáží, to vše přidává na autenticitě.

_

Náhledové foto – Rudo Prekop (1989)