Fotograf John Chiara vzbudí pozornost, ani není potřeba vidět jeho tvorbu. Důvodem je jeho fotografická kamera, jejíž velikost se rovná velikosti jedné jachty. Obrázky, které tímto vlastnoručně vyrobeným přístrojem vytváří, jsou však o mnoho zajímavější!

Když novináři dělají rozhovor s Johnem Chiarou, zeptají se většinou v první řadě na jeho kameru. Jak se vám s tím fotí? Jak dlouho to trvá? A jak vás vůbec napadlo, něco takového si vyrobit?

Napadlo vás někdy, že byste své snímky vystavoval spolu s fotoaparátem?“ zeptal se Johna při  interview jeden senzacechtivý novinář. Na jeho otázku ale John odpověděl záporně a dodal: „Když vidím sochu, chápu práci, kterou do toho jeho tvůrce vložil, nepotřebuji k tomu vidět slévárny, kterými dílo bylo vytvořeno.“ Odpovídat na podobné dotazy musí být pro umělce únavné, zvláště, když není potřeba se schovávat za techniku. V tomto případě je pozornost na místě; snímky, které John svým monumentálním aparátem tvoří, dokážou uspět samy o sobě. Pojďme se tedy podívat spíše na ně.

John Chiara John Chiara

 

 

 

 

 

 

 

Na první pohled působí velkoformátové fotografie více jako obrazy od malíře než technické obrazy. John si jako objekt svého zájmu vybral krajiny amerických měst. Ačkoliv člověk v jeho tvorbě obvykle nefiguruje, přesto může hrát podstatnou roli. John se zaměřuje na takové krajiny, jež jsou lidskou proměněné. Jak už asi většina z vás tuší, nejedná se o typické krajinky, rozhodně ne o krajinky, které byste označily za typicky krásné; ačkoliv krásno z nich pocítíte; lehký opar, jež dávají snímkům působivou atmosféru, rýhy, jež autor obrazům neupírá, to vše v nás budí dojem poškozené krajiny.

John Chiara John Chiara

 

 

 

 

 

V náhledu na téma krajin ho ovlivnilo rodné San Francisko, které fotografuje dodnes. Dvaačtyřicetiletý fotograf se naučil pracovat s fotografickým náčiním už v útlém věku. „Vyrůstal jsem v temné komoře,“ říká, „a sledoval svého otce, jak vytváří černobílé fotografie pod červeným světlem. Už jako dítě mě fascinovalo, jak obraz vzniká z ničeho nic. Od té doby jsem využíval fotografii především jako metodu pečlivého pozorování. Věnoval jsem se jim celý svůj život, ale nikdy na nich nebylo nic konkrétního.“

V roce 1994 vystudoval Chiara vysokou školu zaměřenou na fotografii, poté se vrátil do svého města, kde začal pracovat v laboratoři. V té době trávil v laboratoři 8 hodin, četl biografie spisovatelů a fotografů, přemýšlel o cizí tvorbě a zároveň vznikaly náměty jeho snímků. Toto období trvalo několik let.

John Chiara John Chiara

 

 

 

 

 

 

Velkoformátovou kameru ve velikosti karavanu si postavil v roce 1999. Na tento rok vzpomíná jako na zásadní v jeho kariéře; do fotografie začal vnášet prvky psychologie, a to jak v procesu tvorby, tak i v případě konečné fáze, kdy fotografii pozoruje její divák. Velkou roli přitom přikládá intuici, která je založena na zkušenosti z dřívějška.