Prodírám se hromadou fotek na internetu. Známých i neznámých. Hromadou balastu i na první pohled krásných obrazů. Tak o kom bych dnes napsala? Těžko vybrat. Mám romantickou náladu…

Před chvilkou jsem dočetla deset let starý rozhovor s Elliotem Erwittem. Píše: „I špatný fotograf může ovlivnit, stejně jako špatný film nebo špatný obraz. V podstatě všechno, na co se člověk podívá, ho ovlivní.“ Vybavuji si tato slova právě tehdy, když brouzdám internetem a nechávám na sebe všechny ty obrázky působit. Kam kliknu, tam na mě vyběhne hned nějaká reklama. Hledám fotografa, který mě pro dnes zaujme, a nikoho nenacházím. Při pohledu na některé fotky mi prolétne hlavou, že toto jsem možná raději nikdy neměla vidět. A už jsem zase jinde. Těkám očima zprava doleva, shora dolů. Kdo?

Jeffrey Silverthorne

Nakonec se zastavím u fotografie jakéhosi Američana, o kterém jsem dosud neslyšela. Jeffrey Silverthorne. Zkoumám barevný snímek, na němž je postarší pán a nějaká mladá slečna v žabkách – jinak je docela nahá. Dívka leží na posteli, s nezájmem hledí do strany, zatímco muž nad ní se dívá přímo do objektivu. Fotografie se jeví jako momentka. Jakoby fotograf právě vyrušil dvojici při práci. Ještě před tím, než odhaluji ve vyobrazeném muži samotného tvůrce fotografie, mě napadá, že se může jednat o malíře, který si připravuje scénu k tomu, aby ji později zachytil v obraze. Vybavují se mi díla renesančních malířů… Jak romantické.

Nude at the pond, 1980 Sarah, 1984Fotografie mě zaujme natolik, že se rozhodnu ubírat se už pouze tímto směrem, tímto jménem. Jeffrey Silverthorne. Vypadá to, že nepatří k žádným no name. To jen já ho neznám. Kliknu na první stránku, kterou mi Google nabízí, projíždím jednotlivé obrázky – až na výjimky již černobílé. Po chvíli se mi opět vybavují slova Elliota Erwitta. Co se mnou tohle udělá? Vlastně si nemyslím, že jsou to špatné fotky v tom smyslu, že by byly mizerně vyfocené.

Boy hit by car, 1972-74 Women who died in her sleep, 1972Fotograf diváka příliš nešetří. Romanticky vyhlížející akty mísí s velice surovou nahotou. Tak ledabyle vyfocenou. Jako že jsem šel náhodou kolem a co nevidím… Nahotu pomalu vystřídá smrt. Už se dívám na znetvořený obličej staršího muže, zašité tělo ženy, odpočívajícího chlapce. Všichni jsou bez duše. Je to zvláštní pocit číst názvy, které fotograf těmto snímkům přiřadil. Summer Death, Home Death, Crib Death, Scott looks at Carol. Tak prosté.

Fotograf letos oslaví sedmašedesáté narozeniny, první fotku udělal před více než 40ti lety a jeho práce jsou zahrnuty v galeriích ve všech možných zemích včetně České republiky… zjišťuji po nahlédnutí do jeho životopisu.

Obrazy smrti nahrazují opět akty. Znovu vidím muže, jehož rozmazaný pohled mě zaujal už na prvně objevené fotografii. Jeffrey Silverthorne – učitel na soukromé univerzitě Roger Williams v Bristolu – se přede mnou zjevuje v celé své kráse…

Cecily, 1980

Fotografie naleznete na stránkách: http://www.agencevu.com/photographers/photographer.php?id=213